Dilli-Nepal 28/3

Lezime na tvrdych postylkach po zazlouzene sprse v modrem hotelovem pokoji. V rohu bydli pavouk velky jako ruka. Cekame na veceri.
Dneska jsme jeli poprve na motorkach. Jsou uplne super. Maji zvuk maleho traktoru, krasne tahnou uz odspodu a vyborne se s nima navevruje. Jen se mi nedari ji nastartovat. But to dlouho trva nebo mi musi nekdo pomoct. Pro upresneni jedeme na krasnych motorkach Royal Enfield bulet 500 (google jiste napovi) indicke provenience, ale anglickeho predvalecneho strihu. Nejvetsi masiny co tu jezdi.
Ale poporadku. Nesmime zapomenout na velmi zazivnou jizdu nocnim vlakem v lehatkovem voze. Hodku pred odjezdem jsme vyrazili na nadrazi do stateho Dilli. Tam jsme chvili bloudili mezi nastupisti, nebot nas expres presouvali z jednoho mastupiste na druhe. Bylo tam taky mraky lidi se spoustou bagaze. Patnact minut pred odjezdem vlaku jsme si stoupli to sektoru S4, kam mel prijet nas vagon. Po trictvrte hodine prijel vlak, ale nejak se do sektoru nesttefil, tal zacalo velke stehovabi narodu. Kdyz jseme se usadili. Ta prisli dalsi idiani, ze tam taky sedi a zacalo velke handehovani o mista. No nakonec jsme meli kazdy svoje lehatko, byt notne zaprasene, naridili jsme budik na treti rano, kdy jsme melo dorazit do cilove stanice a pokusili s usnout. Vlak ruzne postaval a na misto jsme dorazili az kolem sedme. Na nadrazi jsme rozbili stan a cekali na nakladaky, ktere nam meli privezt motorky. I nakladaky meli zpozdeni, takze jsme cekali do poledne, nez jsme kazdy nafasovali svoji motorku (ne dnez bohuzel nepridam ani jednu fotku s motorkou, nejak jsme se s ni neztihli vyfofit).

Jizda v indickych mestech je fakt husta. Chapu je vyrazit z Dili by znamenalo ukoncit vylet predcasne. Jezdi se vlevo. Na to se da zvyknout preklapive snadno. Klasicka jednoproudovka se deli v kazdem smeru na nekolik pruhu. Nejvice u kraje je spousta chodcu, vedle nich souvisla rada cyklistu, rucnich voziku a cyklo riks, vedle nich motoriksi a nekolik aut. Do toho vseho se propletaji motorky. Zvlastni kapitolou jsou nakladaky a autobusy, ktere prirozene zabiraji pruh cely. Zadny z techto prostredku nema zrcatka (kdyz ano tak sklopena) nikod nepouziva svetla, smerovky vrzdova svetla nakladaky nemaji. Na nakladacich jsou napisy blow horn a to taky vsichni delaji. Troubeni je tu neco jako: ahoj, jedu kolem tebe. Rozhodne to neznamena uhni a ani to tak na nikoho neplati. Prvni hodina nez jsme se vymotali z mesta byla fakt zazivna. Zvlast pro me. Obcas mi ta motorka chcipla a pak nesla nahodit, takze jsem cekal na mechaniky, aby me nakopli.
Cekalo nas asi 200km po hlavni silnici do nepalu. To jsme si stroje osahali a samozrejme me vsichni ujeli, az na Sudana, ktery na me daval pozor a taky v nouzi umi nahodit muj stroj.
Cestou jsme se zastavili v hospode, kde mooc dobre varili. Tam jsme doplnili tekutiny a dali si polednak.
Kolem pate jsme byli na hranicich. Mezi indii a nepalem je takove zajimave uzemi nikoho kolem 5 km, kde vede jen prasna stezka a hranici tvori hraz prehrady, pres kterou projede maximalne motorka. K teto hrazi funguji jako doprava konske povozy z obou stran. Celnici sedi na verande celnice, kolem jsou opice a spousta lidi na kolech, pesky a obcas na motorkach. Po teto zemi nikoho zacina opet asfaltka. Prihlasovani motorek trva 2 hodiny. Hlavni celnik se omlouva a posila nas na pivo do stanku. "relax you are in Nepal" Lidi jsou strasne mili a pratelsti. Uz je tma kdyz dorazime do hotelu. Je nas 13 motorek, takze kamkoliv prijizdime, budime pozdvizeni.

To je pro dnesek vse....

Odesláno z HTC

Zapomenute foto

Den v Dili

Dnesni den se nesl v duchu zarizovani. Po asi tri hodinovem spanku jsme posnidali a zaridili pujceni motodek. Podepsali jme panu majiteli cirka dvecet ruznych dokumentu, ktere mu asi odkazuji vse, co mame v pripade nevraceni motorky. Uz nam schazi jen helma. Nasedame na trikolovou motorovou ryksu Bajaj a ritimese preplnenymi ulicemi k trzisti kde se to halmam jenom hemzi. Po narocnem zkouseni a smlovani si kazdy z nas helmu poridil. Cesta zpet je stejne zbesila. Klobouk dolu nad ridickym umem mistnim riksu. Pivo, polednak a kretka prochazka po okoli. Utika to nejak rychle. Je vecer. Sedime na strese hotilku davame si mistni sleciality. Vlak do Rudrapur nam jede za v jedenact vecer. Platime jdeme shanet ruksu..

... A dalsi letiste

Cekani na letisti neni obecne moc prijemne, kle kdyz jsou tam obchudky a hospudky, tak se to da vydezet. Kyjevske letiste ma dva miniobchudky a jednu predrazenou hospodu... A pet hodin casu.
Na druhou stranu se tam sesla zajimava spolecnost vyuzivajici stejneho lacineho spojeni do hymalajskeho regionu. Krome tlupy motorkaru (to jako my:-)) se drahym pivem opijeli i clenove expedice Manaslu, vybavena od hudy takze vsichni ve stejnych hadricich s logem expedice. Netjsim kolik jich je, ale maji sebou i husta devcata:-)
Vedle u stolku sedel mlady par, ktery se chysta na dvoutydeni trek pod everestem. Zkratka vyborna spolecnost dobrodruhu.
Aerosvit prijemne preklapil low-cost cenou letenky (cca 11tis) nicmene onboard sluzby tomu odpovidaji. Strava lehka a vegetarianska. Zaciname trenovat na Indii.
Kolem treti rano jsme pristali na letisti v Dili. Necekala nas zadna sikana, zavazadla dorazila vsechna a docela rychle. Letiste je docela pekne a ciste. Ani venku se na nas nesesipali Majfrendi. Vedouci zajezdu nam koupil tri znacne hystoricke taxiky a jeli jsme hledat hotel. Ten lezi jakoze v centru, ale v tu ranni hodinu to tu vypadalo dost opustene. Na vozicich spici Indove. Spousta psu atd...
Spat jsme sli kolem pate rano....

Odesláno z HTC

Na Kyjevskem letisti kde cekame na prestup asi 5hodin si skracijem cas studiem pruvodce. Take jsme zde potkyli cechy kteri leti do Nepalu na trek a na zachode nam ukrdli zachodovy papir, pac Nepalsky pry stoji za VP.

Na letisti

Sedime na letisti. Tupe koukame po vcerejsi rozlucce s ceskym pivem. U check-in jsme potkali par hustych panu s batohy KTM a bundama BMW Motorrad. Vedouci vypravy nas s temi prvorepublikovymi vojenskymi vaky a civilni vystroji ani neidentifikoval.
V pruvodci pisou, ze nepal na motorce vyzaduje zkusene jezdce. Ach jo. Ja jsem nejvic zkusenosti nasbiral v utery, kdyz jsem byl na vyjizdce u Ochozu s Luboskem. Ale niceho se nebojim, mam sebou sikovneho Sudana, ktery prislibil, za na me da pozor:-) Zatim me vsak pouze zasobuje moravskym antimalarikem s vuni svestek.
Dalsi nase cesta povede pres Kyjev do Dili. Tam nafasujeme motorky, nastoupime na vlak a pojedeme na hranice nepalu. juchuuuuu

Odesláno z HTC