.... a je to tady. Vemte si krýgly a kulíšky. Budeme venku.

Fotky - Hurá

Tak konečně jsem se dokopal k vytřídění na nahrání mých fotek na picasu: https://picasaweb.google.com/mantak8a/NepalNaEnfieldech#

Šudanovi fotky snad přibudou brzy, také mohu slíbit promítání na středu večer pro brněnské fanoušky. Místo a čas bude ještě upřesněno.

Nad dopisy ctenaru aneb jak to bylo doopravdy

V tomto prispevku odpovidam na dotazy nasich vernych ctenaru:
- Proc je te Lada porad nejlepsi?
No protoze to tak je. Lada je charakter, ma zkusenosti s jednanim s lidmi ze sve kariery vychovatele v pastaku. Hezky se o nas staral a nutno podotknout, ze nas k tem pochvalnym textum trochu inspiroval.
- Proc je Marika nejhustsi?No protoze ona je vazne husta. Jedine devce vypravy jelo s manzelem Jarem. Oba z Presova. Marika s prehledem podstupovala nastrahy cest na starem motocyklu s nami, vybehla na Poonhill a neslysel jsem si ji stezovat. Marika je vazne husta. Pry by ji to doma nebavilo.
- videli jste tygra?S tygrem se to ma asi takto. Sice probehli vypravou zpravy, ze jedna skupina videla tygra, ale s odstupem casu musim pripustit, ze tyto informace se nezakladaly na pravde a ze tedy tygra nikdo nevidel. Ovsem krokodyla a dloooooooouheho hada jsme videli, to je svata pravda.

Na co se nas nikdo neptal a melo by zaznit.
- co nabozenska tolerance: v pruvodcich se pise, ze Nepal je zeme s uzasnou nabozenskiu toleranci a ze se jednotliva nabozenstvi spise doplnuji atd.... Raj na zemi. Sice tady krestany nepali, ale hinduisti do chramu nikoho nepusti a hotovo. Podle mistnich take hinduiste diskriminuji ostatni socialni skupiny a uvnitr se stale diskriminuji podle kast, byt je jo uz od padesatych let zakazano. Hinduiste jsou v nepalske spolecnosti zastoupeni z 80-ti %. Ve srovnni se Srilankou, kde nas do hinduistickych chramu zvali. Mohli jsme predat brahnamovi nase obetiny (ovoce,kvetiny) a prednest nase prani, je to tu velky rozdil.
- kdo v Nepalu smrdi?
Zda se, ze nejvice turisti, kterym se nechce pod studenou sprchu. Jinak mistnaci diky nabozenstvi, ktere jim veskrze predepisuje "obradne" myti celeho tela minimalne jednou denne nesmrdi. Prestoze nijak extra nevoni, nepouzivaji kosmetiku, tak je videt celi den u jakehokoli zdroje vody ve vesnici nebo kolem, jak se tam panove v hnedych trenyrkach mydli. Vedle se zase mydli devcata a dami v sarich. Takze se smrdicimi nebo spinavymi zebraky jsme se nesetkali. Vsichni se pravidelne myji. Hygienicke standardy jsou prirozene nizsi nez v evrope, ale i kluci mechanici z Dilli rikali, ze v Nepalu je dobra voda a pili kohoutkovou.

Odesláno z HTC

Vlakem do Dilli, posledni exotika

Nas vedouci Lada je naposledy nejlepsi.

Cesta vlakem byla tentokrate o neco delsi nez posledne. Jeli jsme asi 16 hodin, ale zato prvno tridou luzkovou. Ta se od druhe lisi pouze pritomnosti klimatizace, cenou a tedy i skladbou osazenstva. Rozlozeni kupe na 8 luzek zustava nezmeneno, stejne tak i dumyslne promichani turistu s lokalnimi cestujicimi. Cestou likvidujeme zasoby nepalskeho alkoholu, ktery je v Indii tezko k dostani. Cesta pomalu ubiha. Klimatizovany vagon ma velkou vyhodu, ze se v nem tolik neprasi. V devet jdeme spat a rano v devet jsme v Dilli. Taxikem se dopravime do hotelu, kde jsme pred tremi tydny zacinali. Kratka sprcha, brunch na strese zakonceny pivem. Zatim nam Lada domluvil auto s ridicem a vypsal pamatky, ktere bu se dali za nekolik hodin videt. Sedli jsme do auta a zapojili se do kazdodenni zacpy. Nebudu popisovat, kde jsme vsude zastavovali a co jsme vydeli, byla to v podstate klasika podle bedekru, ale musim zninit, me nejvic zaujalo.
Jednak nas ridic vyznanim Sikh vzal do sikhskeho chramu. Sikhove jsou ti s turbany a vousy. Je jich v Indii jen 2%, ale jsou hodne videt a plati delaji hlavne ve sluzbach a armade. Jejich templ jen takovou socialni siti. Je tam cisto, za se tam zadaco najist, napit, ubytovat, dostat uver. Proste fajn parta. V tomto chramu se taky neco delo. Lidi posedavali, zpivali. Mlatili hlavou o zem. Parkoviste bylo podzemni jak pod nakupnim centrem. Hlavne nas ridic mel radost, ze si odbyl kazdodeni navstevu templu a jeste v pracovni dobe.
Zlatym hrebem pro me byla stara mesita Qutab Minar. Pred spoustou let, kdyz byla Indie pod vladou islamskych vladcu nechal kolen 12 stol. Jeden vyvudovat na okraji Dili velkou mesitu s 72 m vysokym minaretem. Ten se jako jediny zachoval a pak par mensich budov. Nicmene ty stavby, vcetne minaretu jsou uzasne postaveny z cihel o ruznych odstinech cervene a do toho jsou vytesany jeste arabske texty. Byl jsme z toho mista uplne nadseny. Nevadily mi ani ty davy lidi ani to dusne horko. Ve stejnem arealu je taky zazracny zelezny sloup z 5 stol., ktery za ta leta nezrezivel. Taky super. Ale ten minaret je lepsi:-)
Cestou zpet nas nas ridic musel vzit do obchodu s tradicnimi Indickymi vyrobky, s tim, ze nemusime nic kupovat, staci kdyz si to projdeme a za deset minut vylezeme. No byla to husta marketingova masaz, ale odolali jsme.
Vecer jsme zasli jeste pesky na main bazar pro nejaky prirodni leky a ze bychom dokoupili nejake cetky tretky, pohlednice, ale nic hezkeho tam nebylo, spise naopak. Tak jsme sli na veceri do hotelu, dali si pivko. Sudan zariskoval kureci karbanatek, a zle se mu to nevyplatilo. Nastesti Imodium zafungovalo.

Tak a to je konec pratele. Peripetie na letisti uz popisovat nebudu ani obetavost ukrajinskych letusek. Nijak moc se to nelisilo od cesty tam. Jeb Sudan vyfasoval velmy nemiteho souseda a museli jsme mu domluvit misto v prvni tride:-)

Odesláno z HTC

15/4 hura na vlak

Po dukladnem narovnani karmy a hlubokem meditovani v blizkosti rodiste Budhy naposledy vazame lodni vaky na Enfildy a vyrazime k hranici s Indii. Je krasny sluny den. Po ceste ne nezbytna zastavka v kramku s alkoholem, pac dnes odpoledne naseame na vlak a pojedeme 18hodim do Dili. Na hranici je to 5km. Je tu pekny srumec a zmatek a take spousta papirovani. Svizne tu jezdi nakladaky, aute, rikse, ciklisti a take mi. Po 40minutach je vse vyrizeno. Mame sner Gorakpour, ktery je asi 80km. Vychutnavame si posledni chvile na metorce. Nikam se nezenem a jen tak si bublame a kochame krajem. Jeste se zastuveje me na pitnou pauzu a za hodku a pul uz jsme ve meste. Sonu(nas mechanik) jede prvni a vede nas k nadrazi. Posledni pohlazeni po nadrzi a je tu konec motorkareni v Nepalu. Na nadrazi zjistujeme ze mame asi dve hodky fora a tak s Baretem hledame lazbnika. Nikde nic. Tak mavame na riksu a zadame ho o odvoz k dobrenu holici. Po chvili drncani uz sedime v kreslech s papulema naplacanyma penou. Je to bozsky pocit se nachat holit.. Vlak jsme stihli. Mame nastesti mista v klimatizovanem vagonu s lehatky. Klima funguje v periodach, ale i tak jsme radi ze ji mame. Cesta celkem ubiha, Olda vypravi spoustu zajimavich historek a zazitku z jachtani. Po devate jdeme na kute a koleje pod nami delaji dudla, dudla, dudla, dudla..

12/4 Mt. Everest

Budik zvoni a Baret nevstava. Je 5,00 rano. Dnes letime na vylet k Everestu. Jsem oblecen a Baret sedi v posteli a kouka jak prave vyorana mys. Ptam se ho zda je v poha. Po chvili vahani mi odpovida, ze si vcera koupil mistni prasek na spani a ze asi jeste funguje. Nasedame do pristaveneho minibusu a ritime se ranim Kathmandu na letiste. Baret usnul. Jedeme uzkymy ulickami kde normalne jsou davy lidi. Parkujem u male opryskame budovy. Budova vnitrostatnich letu. Vystojime si frontu a pristupujem k rentgenu. Jsme v hale. Vypada to tu jako na nadrazi v Tisnove pred dvaceti lety. Chopi se nas pikolik a jde s nami vyridit potrebnou administrativu. Prochazime dalsim rentgenem a probiha dalsi ochmatavani. Nejsou tu zadne infotmacni cedule. U vychodu z haly stoji nekolik lidi s vysilackamy a obces vyvolaji pasazery toho, ci onoho letu. Ptamese, za jak dlouho poletime.., pry az nas zavolaji. Baret se pokousi probudit cajem. Po pul hodce nas volaji a prochazime treti kontrolou. Nastupujem do pristaveneho Tatabusu a cekame 20minut stale na stejnem miste. Baret opet spi. Po te prijde muz s vysilackou a rika nam ze mame jeste 30minut cas. Slava, uz se neco deje. Tatabus se dal do pohybu a objizdi cele letiste. Mijime spoustu palpostu, kasarna, protiletadlove kanony, golfove hriste a vrakoviste letadel. Zastavujeme u maleho dvouvrtulaku a usmevava letuska nas vita a usazuje. Po startu koukam z okna a je videt jen smog. Po nastoupani radne vysky se nam po levici ukazuje masiv himalaji. Je hodne daleko. Letuska nam rika, ze bliz nepoletime a ted se divaji ti vlevo a pri navratu to uvidi zase ti vpravo. Baret opet spi. Kdo chce, tak se muze jit podivat k pilotum do kabiny a vyfotit si Everest pres ciste skolo. Za 40minut jsme zpet a rikame si, ze to stalo za ho... Nazaver dostavame diplomek na pamatku. Na hotel se vracime kolem desate a zbitek dne travime nakupovanim darecku a odpocivame..

Nizinna etapa do Lumbini aneb stastny a vesely novy rok 2068 - 14/4

Lada je nejlepsi a dneska jsme se Sudanem prinejmensim stejne dobry.

Oslavy noveho roku neprobihali nijak bujare, ani jsme si vlastne nevsimli, ze by se neco slavilo. Nepalci tvdosijne trvaji na svem kalendari. Pry take proto, aby se odlisi od Indie. Proro maji taky cas o 15 minut posunuty oproti Indii. Jen pro uplnost, kalendar je lunarni, nepocira s prestupnym rokem a proto se jim ty mesice pomalu posouvaji. Ale dost jiz poucovani a hura na nova dobrodruzstvi Vasi oblibene dvojky:-)

Probudili jsme se brzy rano. Sudanovi bylo o neco lepe, nicmene odmital snist cokoli mistniho. Dnesni etapa merila cca 250km a ja jsem dostal od nacelnika duveru, abych v Lumbini zajistil nocleh. Prestoze jsme nevyrazili prvni, dnesni etapu jsme vyhrali!!!! Silni souperi startovali drive a navic se nebali jet rychle, avsak muj ostrozrak objevil zkratku a vsem jsme ujeli, prestoze jsem vytrvale odmital jet rychleji nez 80km/h.
Do Lumbiny jsme dorazili kolem poledne. Trochu jsme zrelaxovali, popili caj a vyrazili na prohlidku budhova rodiste. Mozna je to tim, ze je dnes novy rok, ale lidi tam jak na matejske pouti a tak to tam i vypadalo. Asi 2 miliony skolnich vyletu a rozjivenych pubertaku. Dale pak rodinky (tzn.deti, rodice, prarodice, tety strici, bratranci atd...) opravdu hrozne moc lidi. Tim ze jsme vyrazili brzy, tak jske si uzili hodne tepla. Po shlednuti rodiste to Sudan vzdal a sel se lecit to hotelu. Kousek od Toho mista dal na sever postavili velke budhsticke zeme sve chramy. Do nekterych se da dostat. Budha se pry narodil tak, ze vyskocil ze sve matky, udelal sedm kroku po lekninovych kvetech a pronesl neco v tom smysly, ze uz se znova nenarodi, ale presny text jsem nikde nenasel. Jen u jednoho sousosi, zobrazujiciho onu prihodu, stala cedulka: keep out of grass. Tak nevim.
Po pate jsem se vratil domu a uz byli vsichni na verande.
Dnesniho dne se mi taky priznacne konecne sloupl strup na kolene, ktery mi zustal po stretu s kozou z prvnich dnu. Po veceri jsme taky poplatili skody a opravy na motorkach. Ja jsem za retez a predni sklo platil 50$ a Sudan 5$ za udrzbu.
Zitra opoustime Nepal a jedeme do Gorkapuru na vlak a loucime se s motorkami. Dobrodruzstvi pomalu konci.....

I tento prispevek sponzoruje www.rajbas.eu

Odesláno z HTC

Katmandu - Citwan, chcije a chcije 13/4

Lada je nejlepsi.

Dnes mame pred sebou dlouhou cestu, tak vstavame brzi. Zacina prset. Zbalime se, dojdeme na snidani a prsi stale. Ted sedim na balkone, koukam dolu na chramek v sousedstvi a posloucham intenzivni dest. Odjezd posouvame na osmou, ale neverim, ze by to do te doby pestalo.
Neprestalo. Oblekli jsme se do nepromoku a vydali sr na cestu. Cestou nas provazely ruzne lapalie. Sudanovy dosel benzin. Bronovy se rozsypala prevodovka, byly nejake defekty, netahnouci motorky. Kdyz jsme opustili Katmandu a prestalo prset tak jsme se vydali do hor na takovou vyhlodkovou trasu same zatacky. Cesta byla prazfna a vypadala, jako stara italska alpska silnicka s nadhernymi vyhledy do ruznych udoli atd. Zelena terasovita policka s cervenymi zadky nepalek, okopavajici brambory nebo ryzi.
Taky jsme potkavali spoustu dalsich Enfieldu. Zda se, se je tu neco jako novorocni jizda z Katmandu do Pokhary. Podle nekterych ucastniku jede cca 60 stroju pul na pul nepalci a cizinci. Takze jsme videli nektere vymazlene kousky.
Kdyz jsme stoupali do hor, tak se zacalo ochlazovat az nam byla docela zima, v sedle na 2500mnm jsme se ukryli pred destem v hospudce a dali jsme si dahl bad (ryze,cocka, brambory apod.) Pak uz jsme jeli jenom dolu. Silnicka se opet vynula policky a srazy. Cas od casu jsme zastavili na foceni a cigarko. Posledni nase hory. Ted uz jen rovinka az do indie.
Nakonec jsme dojeli jenom do Hetaudy, diky technickym problemum. Takze zitra mame 250 km do Lumbini - Budhova rodiste.

Tento prispevek sponzoruje www.rajbas.eu

Odesláno z HTC

Shopping in Kathmandu 12/4

Toto je Sudanovo okenko, ale protoze je dneska trochu marod (zazivani), tak to dopise pozdeji......

Odesláno z HTC

Kathmandu sightseeing a zivouci bohyne Kumani 11/4

Dnesni den bez motorek ale zato krasny skupinovy zajezd na nektera zajimava mista Kathmandu. Rana na nas cekal objednany mikrobusek a vsech jedenact lidi vcetne Norsanga, nepalskeho studenta, jsem se do nej nacpali a zacala adrenalinova cesta po meste za jednotlivymi pamatkami. Napred jsme jeli k velke budhisticke stupe na vrchu Swayambhunath. Bylo tam spousta opicek, modlitebnich mlynku a turistu. Take nejaci poutnici z ruznych koutu Nepalu. Rozhled za moc nestal kvuli hustemu smogu nad mestem. Spiritualitu mista rozmelnovali obchodnici se vsim moznym, ale predevsim s nabozenskymi predmety. Roztocili jsme spousty mlynku a jeli dal. Zajimave bylo, ze nejvyce rusno bylo v jedine hinduisticke svatince na tomto kopci.
Dalsim cilem byl Bouddhanath, kde je jedna z nejvetsich stup na svete. Je to centrum tibeckeho spiritualniho exilu a kolem stupy je rozeseto pres 40 gomp - skol tibetskeho budhismu. Nekolik skol je primo na namesti kolem stupy. Obvykle maji hned za branou nekolik metru vyskoky modlitebni mlyn. V nekterych skolach se zpivali modlitby. To misto bylo moc mile a prijemne a ze stupy vyzarovala pozitivni energie.
Pak je jeli na Pashupatinah, coz je misto pro zmenu hinduisticke, jedno z nejposvatnejsich v celem regionu. Vstup pro cizince stoji 500 rupek (coz je tak za veceri pro dva v dobre hospode bez piva). Misto slouzi ke vsem moznym obradum v zivote hinduisty, nicmene nejvice je videt kremace, ktera probiha na ohnistich nad rekou. Spalovane neboztiky jsme videli asi 4 a byl z toho nalezity puch. Do chramu se cizinec nedostane, ty hlida policie a pusti jen hinduisty. Celkove na nas to misto nezanechalo dobry dojem. Nikam jsme nemohli a to co jsme videli bylo dost morbidni.
Pak jsme jeli do Patanu. To bylo puvodne samostatne mesto vedle Katmandu, jednu dobu i samostatny stat a nyni je to soucasti katmandu. Je tam zachovane namesti ze 17 stol s kralovskym palacem z cervenych cihel a ruznymi chramky. Moc pekne historicke misto, jen nas zase nechteli do chramku pustit, protoze jako nejsme hinduisti i presto, ze jsme prohlasovali, ze jsme European hinduist. Zvlastni mravy. Na Sri Lance to nikomu nevadilo a jeste nas verici po chramu provazeli.
Nakonec jsme jeli na hlavni historicke namesti Katmandu - Durbar square. Tam jsme mikrobus propustili a prosli si namesti. I tady byla spousta turistu a cihlovych staveb. Nas vsak zajimal chram zivouci bohyne Kumani, ktera se peevteluje do mladych divek, ktere pak bohyni Kumani representuji. Kdyz devce dospeje do prvni menstruace, tak je vymenena za novou bohyni. Vybira se z devcatek ve veku 3-5 let. Bohyne se obcas vericim ukaze z okna a poradne namalovana kyne. Nektere dny vubec nic, ale my jsme meli stesti protoze Kumani jela dneska na vylet na zlatych nositkach, do jineho palace. To nam vsechno vyzvedel Norsang. Bez neho bychom nic nevideli. Tak jsme se v pravy cas pripravili do cesty a videli jsme jak vynaseji to vydesene devcatko do nositek a upaluji s nim pryc. V tu chvili mi ji prislo hrozne lito, chudak holcicka. To musi byt huste detstvi. Po tom, co doslouzi, dostane statni duchod, ale nikdo si ji nechce vzit, protoze podle tradice, jeji mamzele umiraji mladi.
Sudan jiz dlouho naznacoval ze by to chtelo svlazit hrdlo sklenkou Everestu, tak jsme se s Norsangem rozloucili a sli na pivo. Tam jsme vyridili postu, precetli si Vase pozdravy a trochu se zkulturnili.
To jsme si zas uzili dne:-)

Mimochodem od te doby co bereme Nepalske leky na sra.... Tak uz je nam lepe a lepe. Sudanovy uz je dokonce vyborne....

Odesláno z HTC

10/4 Gorka-Kathmandu, husty provoz

Po noci stravene v poseli a ne na zachode se probouzime do sluneho rana. Baretak mi ukazuje jak v Brne rano cvici 5tibetanu(joga cviceni). Je u toho polonahy a ma branice se chveje tak, ze jsem taky rozcviceny(nafotil jsem fo u te astrady, ale nesmim to publikovat, na promitani fotek v Brne to jiste bude zarazeno:o). Z okna pokoje j videt terasa, kde pikolik jiz chista stoly na snidani a kdyz by nebyl smog, tak by jsme videli i do celeho udoli. Po snidani a zabaleni startujem stroj a vyrazime smer Kathmandu. Baretak je naladen ze vcerejsiho etapovho vitezstvi a tak ho po pak ujetych kylometrch musim krotit. Jizda je svizna. Drzime se hlavni skupiny. Po pauze na caj jsme se roztrhali a jdeme sami. Cim bliz jsme k hlavnimu mestu, tim je provoz husci, hlane je to moc nakladaku. 20km pred mestem se potkavame a ukazujeme si kde je hotel. Neni mozne udrzet se v kolone. Cekame na Oldu. Prijizdi s pulhodinovim zpozdenim jako spolujezdec machanika. Proste mu to umrelo. Vyrazime. Je to fakt husty. Bez tlaksonu si to nedovedu ani predstaviy. Jezdi se tu vlevo, v pravo, po chodniku, ve dvou pruzich jsou tri a dva na motorky.. Prdnost ma ten co ma silnejsi tlakson. Po kratkem bloudeni nachazime nas hotel. jsme tu treti. I to je dobry vysledek. Hotel je na mistni pomery asi luxusni. U dveri stoji pikolik v uniforme a salutuje s usmevem. Po sprse jdem do centra se podivat na kramky s dareckama a poveceret. Centrum je celkem ciste a je tu hodne turistu. Vecer na porade plenujem dalsi den a dozvidame se, ze Oldovi motorku mechanici museli dotlacit(jeden mechanik jede na motorce a nohou tlaci druheho na polamane motorce a to vse v hustym provozu). Jedno pivo a jdeme na kute..

Pokhara - Gorka 9/4

Hrozna noc. Indove meli v hotelu nejakou party, takze se nedalo spat. Ja zase stravil cast noci na zachode. Puvodne jsme si jako nejvetsi sahibove objednali snidani do postele, ale nejak nam ji porad nenesli, takze to asi nepochopili. Sesli jsme tedy na verandu. Dneska byla uz od rana spatna viditelnost, takze jsme nevideli ani zasnezene vrcholky. Rychle jsme se pobalili a vyrazili smer Gorka.
Cesta vedla ze zacatko sirsim predmestim Pokhary, takze nic slavnyho, ale pak se zacaly zdvihat male kopecky a mezi nimi krasne zelena ryzova policka a lidi na nic. Jel jsem jako das a tak jsme dohnali prvni skupinu s Ladou v cele. Na odpocivadle jsme je nechali na sebou a do Gorky jsme se Sudanem prijeli prvni a ubytovali se v hotelu na skale nad udolim. To bylo poprve, co jsme nekam nedojeli posledni:-) Cesta do Gorky odbocuje z hlavni cesty Pokhara - Katmandu do hor a Gorka je v tisici metrech.
Trochu jsme se zrestaurovali, neco pijedli a na motorkach(!) jsme vyjeli k byvalemu kralovskemu palaci. Mozna bych si to vic uzil, kdybych si misto tereniho vyjezdu vysel tech 1000 schodu, jako ostatni navstevnici. Nicmene kralovsky hrad byl uzasny. Vsechny stavby jsou z cervenych cihel a okna jsou resena krasne vyrezanou mrizi. Vsude je spousta jemne rezbarske prace predstavujici bohy, zvirata a vynatky z Kamasutry. V hradnim arealu je take chram bohyne Kali (nejmocnejsi v Nepalu), kam se dosud nosi zvireci obeti. Je tam po zemi spousta peri a krve. Skoda, ze nebylo moc videt do daleka. Odsud zacalo koncem 18 stol. sjednocovani Nepalu.
Cestou dolu jsme se jeste zastavili u "dolniho palace" velke cervene atriove budovy, ve ktere sidlila kralovska administrativa.
Pak uz jsme jen relaxovali a mistnim rumem oslavili Sudanuv svatek.

Odesláno z HTC

Poon hill, Gorepani a zpet Totepani 7/4

Lada je nejlepsi, ale Marika je fakt husta....

Kdyz uz se doplazite do Gorepani (2860mnm), tak je nutne vylezt na vychod slunce na Poon hill (3200mnm). Takze i my s Jarem jsme v 4:45 vyrazili z hotelu na kopec v dlouhem procesi. Ja jsem v nocnim seru Sudana s Jarem brzy ztratil a pomalu funel do kopce sam a vypravy duchodcu me volne mijely. Kdy jsem se doplazil k ceduli vrchol za 15 min a mel jsem jeste pul hodiny, tak jsem zvolnil zcela. Chlapci meli navrchu uz rezervovane misto a cekalo se, az slunicko vyjde a ozari Daulagiri, Anapurnu I. a Anapurnu South. Moc pekne to bylo, uchvatne, grandiozni, neuveritelne se stalo skutkem. Slunicko vyslo, zastupy turistu fotily o 106. Pak jsme sesli dolu. A dali jsme si snidani pred nasim hotelem odkud bylo videt uplne vsechno co na Poon hillu. Nasledne jsme udelali stejny vizualni pokus i z naseho pokoje z postele a taky by to slo. Takze az vas bude nekdo tahat v noci na Poon hill, tak se nedejte. Okna na sever z dobreho hotelu to taky umi a zbudou vam sily na dalsi pochod.
Kolem devate jsme se vypravili stejnou cestou dolu do Tatopani. Cestou jas jeste chvili provazely vyhledy na osmitisicovky oramovane cervenymi kvety rododendronu. Nadseni nam kalilo opet pouze nase zazivani a jeho projevy. Bolelo nas bricho a Sudan musel tu a tam zaskocit do krovi. Ja zase nemel silu, takze jakyloliv kopecek mi daval zabrat a ze jsme na
Tech 1700 m sestupu museli asi 67 vystoupat. Jak jsme klesali, ztracely se nam z dohledu velehory.
Kolem treti jsme dosli do lodze v Tatopani. Sekce motorkaru uz tam byla a relaxovala. My jsme kratce horizontalne nasbirali nejake sily a sli se zregenerovat do horkeho bazenku. Sudan si k tomu pribral pivo, pizorovali jsme ostatni turisty/ky a jinak relaxovali. Tam jsme se take rozhodli ze musime radikalne zmenit nasi lecbu. Pi tydnu prisne diety hranicici s hladovkou jsme se rozhodli poradne jist a dofame, ze alespon zlomek pozrene energie telo zpracuje ke svemu uzitku. Prozatim nepozorujeme zlepseni, ale alespon mame vice sil.
Vecer jsme sli, jako obvykle, brzo spat.

Odesláno z HTC

8/4 navrat do Phokary

Dnesni den zacal zcela normalne. Snidane v 8 a odjezd v 9. Mezi tim 15krat na velkou.., stravni problemy jsou zpet. Prvni hadka s Baretakem, po dvou tydnech cestovani, je o zachod:o) Vyjezd z hotelove zahrady je takova zkouska zrucnosti. Tri schody nahoru, po lavce pres potok, o 90st. do leva, do prava, trefit se mezi bagr a dodavku a hora uz jsme na ceste. Zvladli jsme to na jednicku, jen Baret se tulil k bagru a tak je trochu od smiru. Mame pred sebou cca110km do Phokary a z toho asi polovinu po sotolinove rozbite ceste. Prasi se tak, ze bez satku pres pusu se nada jet. Kdyz predjizdime nakladak, tak je to jako zdolavat pisecnou bouri za soustavneho troubeni. To aby o nas vubec vedel a nerozmackl nas jako malinu. Motorky i nas pomalu zahaluje sedy povlakprachu. Mijime prevraceny autobus, projizdime brod a po dvou hodinach nazime na asfalt. HURA. Radim 3, 4, na tachometru 70, 80, mam pocit jako bych mohl letat. Dokonce si i pobrukuji pod helnou''kdyz ti vitr, napne plachtu, tatada..'' Cesta je mnohem prijemejsi. Po par zastavkach na piti, foceni a sra.. jsme kolem 15te dorazili do Phokary. Spime ve stejnem hotelu jako pred tim. Dali jsme si vyprat propocene veci z treku a taky se nechali ostrihat a oholit. Veskere aktivity vykonavame jen v nejblizsim okoli hotelu, pac nas magicky pritahuje nas zachod. Navstivili jsme mistni lekarnu zakoupili jsme leky na srac.. Nase uz nam dosli a moc nefungovali. Neni nalada ani energie jit do mesta ci za ostatnimi a bavit se. Je osm a jdeme spat s nadeji ze nove leky zaberou..

6/4 Tatopani-Gorpani, trek

Dnesni rano jsme vstavali drive nez obvykle. Budik je narizen na 6 a snidane je na 7,30. A to proto, ze jsme se s Baretakem rozhodli oddelit od hlavni skupiny, ktera pokracuje na motorkach do Muktinathu s tim, ze vyrazime na trek. Cilem je vychod slunce na Poon Hill 3210m.n.m. Pridali se k nam jeste Jaro s Marikou. Po snidani vyrazime asi kilometr po proudu reky k lanovemu mostu. Za nim uz zaciname prudce stoupat. Jdeme celkem na lehko. Kazdy z nas ma batoh se svimi svrsky, vodou a malim spacakem. Pocitame s noclehem na chate v Ghorapani. Zaroven s nami stoupaji stezkou i profesionalni sherpove. Oproti nam jsou velmi drobni a to nesou minimalne 50kg na zedech. Na nohou maji zabky. Stoupaji stejnou rychlosti jako my. Hold trening dela sampiony:o) Cestou prochazime nekolika vesnickama a doplnujeme vodu. Sviti slunce, ale nic nemi videt. Je opar. Ve vysce 2000m.n.m. je checkpoint to narodniho parku Anapurna. Po predlozeni permitu si nas urednik zapise a jeste nam ukazuje cestu a rukou ukaruje hodne nahoru.. V protejsim kiosku si davame polifku a zase stoupane. V druhe puli vystupu Baretakovi a Marice dachazi energie. Na otazku jestli je vse OK, mi Baretak odpovida"funim jako muflon". Po mnoha prestavkach a 9hodinach jsme vstanuli ve vesnici Ghorepani. Ubytovali jsme se na v nejvrchnejsim hotilku s okny na vychod. Sprcha, kratky odpocinek a jdem na veceri. Tomatova polevka, spageti, jedno pivo a nakute. Za par hodin vstavame, tak dobrou:o)

LADA JE NEJLEPSI!!!
a MARIKA JE HUSTA!!!

Pokhara - Tatopani: Huste enduro 5/4

Probudili jsme se do neradostneho rana. Je nam blbe, Sudan ma chrikove priznaky, ktere resime paraleny a ja mam krece a prujem. Dame dietni snidani. Balime na motorky a vyrazime z Pokhary do Tatopany. Pred nami jsou uchvatne vyhledy na Anapurny. Bile vrcholky proti modre obloze. Bohuzel jsme to v tom uzasu ani nenafotili.
Cesta vede podel reky udolim. Krasna asfaltka na jedno auto. Konecne mi zatacky delaji radost a krasne je krouzim. Uz nebojuji s motorkou ale s vlasnim zazivanim.
Zastavujeme na vyhlidce a ja leham na vyhratou travu a ulevuji bolavym zadum. Podemnou huci reka.
Po 100km zacina prasna cesta. Ceka nas dalsich 60km, kdy musime jet pomalu a lokame kila prachu od protijedoucich aut. Potkavame autobus sjety z cesty do reky, ktery vyprostuji za pomoci hupcuku a prihlizeni cestujich. Zda se, ze jsou vsichni v poradku.
Za obci Beni se cesta jeste zhorsuje, ted uz je to opravdu husty kros v prachu, kamenech a skalach. Jede se na jednicku. Jedeme udolim reky Gandaki Nadi. Chvilemi toho mam uz dost. Poskakujeme po hrozne ceste. Po jedne strane sraz bez krajnice a hluboko dole reka po druhe skala. Zastavujeme na obcerstvovaci zastavku u termalnich lazni, ktere jsou kousek od cile.
Ulozime motorky do lodze. Jdeme se vykoupat do horke vody (40C). Je to uleva pro zada i mysl. Pozdeji zacina hrmet a prset. Prsi a prsi. Mam potad zaludek na vode, tak si dam jenom polivku. Ostatni maji pizzu. Sudan uz je v pohode, dost mu zavidim. Pak se do me pusti zimnice a jdu se zavrtat pod deky. "Jestli by nam nebylo lepe na Machaci" se stava nasim castym povzdechem.
Ostatni zitra pojedou po jeste horsi silnici do Muktinatu, na to nemam chut ani silu. Domlouvame se s kolegy slovaky Jarem a Marikou, ze pujdeme na trek na Poon hill. Tam prespime a druhy den se vratime zpatky do Tatopani a potkame se se zbytkem skupiny.
Odesláno z HTC

4/4 Phokara - odpocinkovy den

Dnesni den jsme vstali brzo. Strevni a chripkove bacili nam nevovolili vyspavat a relaxovat. Odjezd do ofisu, kde si vyridime permity do narodniho parku Anapurna, byl naplanovany na 10. Vyrazili jsme na snidani. Na rozku ulice kde bydlime je sendvicarna. Toust a cerny caj, to by nam mohlo udelat dobre. Udelalo:o) Protze nam nefunguje rouming O2, tak jdeme koupit simku mistniho operatora. Po okopirovani vsech dokladu, vyplneni 4formularu po prilozeni fotogafie a asi po hodine odchazime uspesne z kramku. Spechame na sraz. Vyrizeni permitu stalo asi 3500rupek a 4fotky. Skoda ze mame kazdy jenom 3. V blizkem sousedstvi ke fotograf. Vstoupili jsme do kramku kde mladsi zena nas posadila na lavici s fotakem v ruce do prostoru naleho kramku a starsi si vzala uterku a udelala nam pozadi. Za par minut tiskarna vytiskla dva krasavce. Vyrizeno. Vyrazime na motorkach na kopec ktery se tyci nad Phokarou a jehoz nazev jsem zapomel.. Je z neho krasny vyhled na Anapurny(dnes v oparu) cle udoli Phokary a take tu startuji padackari. Jsme unaveni a tak tu ve stinu asi hodinku sedime a koukame, jak to tu pekne nosi. Planovanou navstevu muzea horolezectvi nestihame a tak se vracime na hotel. Vedle je holic a tak navevaham a usedam na otocne kreslo. Drobny hoch se dava do prace. Voda, pena ziletka, pena, ziletka, kolinska, masaz hlavy a sije. Za pul hodky je hotovo. Super, to by melo byt i unas.. Kratky odpocinek a jdeme na veceri. Pro jistotu si davame jen toust se syrem a varenou ryzi. Moc dobry.. Jeste kratky shoping a jdeme spat. Zitra bude dlouhy a narocny den.

LADA JE NEJLEPSI

Do vysokych hor.....

Timto jsme dodelali (prepsali na pocitaci) vsechny resty z minuleno tydne a problematickeho spojeni. Zitra odjizdime na cestu pod Anapurny. Nepredpokladam, ze bychom tam potkali nejakou wifinu. Takze se potkame az za tri dny. Maximalne budeme aktualizovat SPOT na nize uvedene adrese. Pa ....

Cesta do hor 2/4

noc stravenou v Butwalu jsme si moc neuzili. Doznivajici strrevni potize nas nenechali vyspat. Baretak se vzbudil kolem seste a zacal si cist. Ja jsem simuloval spanek do pul sedme. Po kratkem baleni opoustime zatuchly pokojik bez oken a vyrazime do mesta sehnat snidani a wifinu. Mistni si musi myslet ze jsem blazni. codime po ulicich plnych aut, motorek, riks a kol s mobilem v ruce a nevnimame okoli. Lov je stejne neuspesny. Na snidani si kupujeme jen par bananu. Ty nam snad udelai dobre. Pri odjezdu z hotelu mechanici zastavili baretaka a utahuji mu retez. Ted uz je vse OK. Jedeme k benzince. Doplna. po zaplaceni uz nabirame smer tansen to zamena do hor. Stoupame klikatou silnici prilepenou na jedne strane udoli. Obcas ji kousek chybi. To maji na svedomi moinzunove deste a sesuvy pudy. Cestou dojizdime nakladaky a autobusy. Predjet neni juednoduche. Musi se hodne troubit. Po hodince svizne jizdy stavime na caj. je citit ze jsme nastoupali 800m. Neni tu takov0 dusno a spinavy vzduch. Po par kilometrech se vsichni potkavame u odbocky na tansen a tvorime konvoj hustych motorkaru. Je to pekelny rachot. Ubytovali jsme se a vyrazime na rychlou prohlidku mesta. V jednu hodinu jedeme nalehkona vylet do okoli. Pulka nas jede k opustenemu chramu do udoli. je to asi hodka z kopce serpentinama po sotoliove ceste a zase nahoru ( druha pulka zvolila zrojizdku po hrebenu spojenou s prohlidkou hinduistickeho chrau u toho se Baretakovi osoulal retez, takze dal uz nemohl a jel s Ladou jako spolujezdec. Pro motorku si pak dojeli mechanici) Cestou dolu bylo par lehkych padu. motorky i jezdci vse prezili a mamealespon u vecere co pividat. PS: Nas pruvodce Lada je nejlepsi

Nepalske safary 31/3

Po noci na manzelske posteli v zakrytu moskytiery Baretaka vbudil budik. na displeji bylo 6:00. Vstavat , jdeme na tygra. Dnesni den bu8deme travit v narodnim parku Bardia a pozorovat mistni zver a kdyz budeme mit stesti tak i tygra uvidime. Na snidani jsme meli nepalivou ovesnou kasi, placky a vajicka na tvrdo. vydali jsem se cestou k narodnimu praku . Po ctvrt hodine nas vuta breana s napisem Kralovsky narodni park Bardia. Jen slovo "kralovsky" bylo premalovano cernou barvou. Ye by yrusili krale Po zaplaceni 2000 rupiku se vydavame do buse. Pruvodci si nas rozdelili na dve skupiny. Jsme ve skupine c. 2 pac jsme musel resit yayivaci a ne jednou. Pralesem se prodirame cestou necestou. Vidime flekateho jelena, opicky, barevne ptaky king fisher, krokodyla, velikanskyho hada a spostu dalsi haveti. Kolem poledne se potkavame se skupinou c. 1 a spolecne cihame na tyhra u reky. Po par chvilich vetsina ucastniku ciha lezice na zadech a napodobujice medveda. Spolecne poobedvame a opet se rozdelujeme . Na tygra jsme cekali jeste dvakrat Cestou z NP se opet potkavame s skupinou c. 1 Vyporavujeme si historky, kdo videl tygra a mirime k sloni farme, kde mame domluvenou vyjizdku. Coustou jsme videli krokodili farmu, ale mrnata krokodiyla tu nemaji. Sloni uz byli pripraveni . Par lidi to po nerocnem vyletu vzdalo, tak jedeme po trech na jednom slonu. Je to velmi houpave. Reku prebrodil hladce. Busi se prodira dobre, jen porad neco zere, Chobot slona neustale atakuje rostliny v okoli a jeho ridic je z neho nestastny. Po hodinove vyjizdce se vracime. Vystupujeme s malou morskou nemoci a tesime se na veceri a sprchu. Pri veceri planujeme dalsi den a s mistnimi probirame politickou situaci v zemi. Zda se ze maoisti jiz ztratili kredit a duveru v ne vlozenou a navrat krale neni zcela vyloucen. Zatim pry zije vnejake vesnici obycejnym zivotem. Hura do postele. Zahrnout moskytieru a spat.

sledovani pokroku

Tak se zda, ze na mapce se nezobrazuje, kudy jedeme. takze maly update, mapa naseho postupu by mela byt na http://www.spotadventures.com/user/profile?user_id=69217 Tak snad ted uz.....

29/3 Nepal den prvy

Poprve na ceste jsme stravili v kidu a posteli 8 hodin ale i presto se nam tesko vztavalo. Na snidani nam pan domaci prichzystal vajecnou omeletu ve kltere nechybela paliva "pazitka". Jeste ze je mistni caj tak sladky. Vydavame se do mesta Mahendragar a he3dame banku abzchom si promenili mistni rupky. Banka je oproti venkovnimu okoli velmy modferni. ma asi 5x5 metru a chrani 5 zrizencu bezpecnostni agentury. Smena penez je casove narocna. musi sizasat kazda bankovka prijata i vydana. kdzy by po me chteli jmeno matky za svobodna, tak by me to nepreklapilo :-) Po smeneni penez mame asi 2 hodky volna a tak vyrazime na mistn bazar hledak kramek s toaletakem. protoze ho Baretak zapomnel na pokoji v Dili. Moc se nam to nedari. Kochame se mistnimi kraskami a pomalou chuzi opostime hlavi stridu. Cestou se davame do reci s mistni mladezi. Po zakladnich frazich, jako odkud jsme a co tu delame se dozvidame, ze jdou do skoly a ze se tam musime urcite podivat. bez vahani pozvani prijimame. cestou mij9me budovu mistiho rozhlasu - obic dum s vysokym sloupem. Areal skoly je velky a pekne udrzovany. U vchodu stoji chramek s bohyni studia, ma jenom 4 ruce. Za chramem je zahrada s altanem, kde Baretak na zemi v hromadce prachu nachazi nas statni znak - nasivku. Kluci se usmeji a rikaji, mze to bude asi znak srilanky. Vysvetlili jsme jim, ze se pletou a znak si vzali. Projevilijsme prani, podivat se do trid. Po vnavstiveni par prazdnych trid, nas odchytl zastupce reditele a ze se musime zucastnit osavneho ceremonialu ukonceni skolniho roku. Aula byla plna usmevavych a nazehlenycgh stdentu. Posadili jsme se do zadni lavice. po projevu pana reditele nas oficialne za potlesku privitalia posadili do prvni lavice. Pred studenty sedelo asi 6 uciteluy. Kazdy z nich mel projev, vzvlolavalk zaky a ti recitoali nebo zpivali. Po necele hodince skolnik prinesl bednu sladkyc kulicek zabalenych do rozpulenych pisemek z matiky atac s hromadkou cerveneho prasku. Pak zaci pristoupilik tabuli, dostali sladkoukulickua cervenou carku na celo. My jsme se sice neucili, ale kulicku acarku jsme dostali taky. Po louceni snad s kazdym studentem sme se vydali zpet. Cestou jsme si dali v chysi s veselym dedeckem caj a kvetakovou placku. Na penzionku uz na nas vsichni cekali. Rychle prevleci a hura na motorku. Cilem dne je nejdelsi vysuty most sveta, ktery vedem pres reku karnali. Dlouhy je asi 1600m a siroky 1,5 metru. Jizda po moste namotorce byla zajimava. jednak je videt skrz podlahu na zem a vyhout se s protijedouci motorkou znamenalo zastavit a usmat se, podat si ruce vyklonit se na vnejsi stranu a doufat, ze se vejdem. prooze neni obdobi monzunu, tak je koryto reky prazdne. mistni v nem sbiraji kameny, kteroupouzivaji na stavbu obydli a cest. nam korito poslouzilo k terenimu testu motorek. Pariz -dakar by urcite motorka dala. Na ceste zpet jsme dobirali palivo. opet jsme byli stredem pozornosti. Kratka sprcha, vecere, pivo a hledani internetu. Podarilo se. vecer uz jen planujeme dalsi den, vypravimesi nejvetsi zazitky z dneska.

Tansen - Pokhara 3/4

"nas vedouci Lada je nejlepsi"

Noc v Tansenu nebyla nic moc. Foukal vitr, nasim oknem do ulice bylo vsechno slyset a hlavne Sudan stravil polovinu noci na zachode. Ja mam zatim jen krece, ale stolice ok. I ostatni clenove vypravy se potykaji s podobnymi zdravotnimi problemy.
Vcera jsem se dozvedel, ze z krizovatky nad mestem by mohli byt videt Anapurny, tak jsem si privstal na sestou a jel se nahoru podivat. Zeovna vychazelo slunicko. Nicmene bylo zatazeno a na Tansen se valil velky cerny mrak. Bylo to velmy dramaticke, ale stity jsem nevidel.
Dole jsem ucinil pokus o snidani a jeji udrzeni a kolem devate jsme nakopli nase pekelne stroje a vydali se na cestu do Pokhary. Zhruba 150 km po krasne horske silnici se spoustou zatacek. Rovny usek delsi nez 500m byl vyjimkou. Cesta vedla vesnickami, kde meli babky rozhazeny posekany jecmen po silnici aby ho projizdejici auta vymlatila. Ja jsem si skutecne natrenoval naklaneni do zatacek dost me to bavilo. Rano bylo zatazeno, ale behem dne se obloha roztrhala a slunicko nesmele svitilo. Cestou jsme delali cetne zastavky na obcerstveni, vyprazdneni a protazeni. Me zacala bolet zada a zadek, ale pocitam ze se to standartni motorkarsky problem.
Obema nam nebylo moc dobre od zaludku tak jsme obed nahradili cajem a fantou v jedne male vesnicce. Vsichni byli moc mili. Devcata krasna, jako ostatne vsude, kudy jedeme. Do reci se s nami dal pan, co jinak dela ridice v Afganistanu a ted je doma na prazdninach (50% Nepalcu pracuje v zahranici). Tady nas taky dostihli nasi mechanici a ze uz je to nebavi tahnout se za nami a ze jedou dal, prestoze meli jet vzdycky posledni aby pozbirali a opravyli porouchane kusy. Je pravda ze jsme jeli pomalu cca 40km/h ale teren si to vyzadoval a nakladak Tata se mohl skryvat za kazdou zatackou. Posledni zastavku jsme udelali na vyhlidce nad Pokharou. To uz jsem misto foceni lezel na lavicce rovnal zada. Taky zacal prichazet nedostatek energie a unava. Kdy jsme dorazili pred Pokharu zbytek skupiny uz ja nas cekal, jako ze uz hodinu. Pak jsme spolecne zacali bloudit po Pokhare a hledat nas hotel na Lake side. Je to tu takove hodne turisticke, same hotylky, hospody a obchody se vsim moznym. Ale zase je tu relativne cisto.
Kdyz jsme dorazili do hotelu, padla na me unava dokonale, lehl jsem na postel, boleli me svaly a klouby a vubec takova neprijemna situace. Sudan se rovnou spat. Ja se priobliknul a sel se podivat do okoli. Hned vedle hotelu jsme si nechali vyprat svrsky a ja se nechal odborne oholit sikulou, ktery k holeni pridal i masaz a me pumpnul o sloustu penez. Nicmene muj novy knirek je neskutecne slizky:-) I samotne holeni britvou byl zazitek. Pak jsem se nechal vyfotit na permity do NP Anapurny.
Nasledne jsme se sli s Sudanem podivat na jezero. Slunicko prave zapadlo, takze jsme si vychutnali lehce mystickou atmosferu s lodicka a kopci kolem. Na zaver jsme zakotvili v hospode s wifinou a zkouseli poslat nase prispevky. Trochu to hatily vypadky proudu a Sudanuv connection problem. Dali jsme si polivku a cerny caj a ja sel spat, protoze me uz fakt nebylo dobre. Par paralenu snad udela ten zazrak a zitra me bude krasne:-)

Odesláno z HTC

Re: 31/3 Nepalske safari

----- Původní zpráva -----
> Po noci na manzelske posteli v zakrytu moskitiery Baretaka zbudil mobil.
> Na displeji bylo 6.00. Vstavat, jdeme na tygra. Dnesni den budeme travit
> v narodnim parku a pozorovat mistni zver a kdyz budme mit stesti tak i
> tygra uvidime. Na snidani jsme meli nepalivou ovesnou kasi placky a
> vajicka na tvrdo. Vydali jsme se cestou k narodnimu parku. Po ctvrt
> hodine nas vita brana s napisem Kralovsky narodni park Bardia. Jem slovo
> Kralovsky je premalovano tak, aby nebylo citelne.. Ze by tu zrusili
> krale?:o)  po zaplaceni 2000rupiku se vydavame dobushe. Pruvodci si nas
> rozdelili na dve skupiny. Jsme ve skupine cislo 2, pac jsem musel resit
> problem zazivaci a ne jednou.. Prlesem se prodirame cesto necestu.
> Vidime srnky, opice, barevne ptak KingFisher, krokodyla a spostu dalsi
> haveti. Koplem dvanaste se potkavame se skopinou 1 a splecne cihame na
> tygra. To znamena ze si sedneme na vyvysenem miste u reky a pozorujeme
> udolicko reky. Po par chilich vetsina ucastniku pozorovani lezi na
> zadech a vydava zvuk mdveda:o) spolecne poobedvame a opet se
> rozdelujeme. Videli jsme jeste hada ci hadici cca5m dlouhou a na tygra
> jsme cihali jeste dvakrat. Cestou z NP se opet potkavame se skupinou 1.
> Vypravome si historky, kdo videl tygra a mirime k sloni farme, kde mame
> domluvemou vyjizdku. Cesto jme vydeli krokodyli farmu, ale mrnata
> krokodyla tu nemaj. Sloni uz jsou propraveni. Par lidi to vzdalo a tak
> jedeme po trech na jednom. Je to velmi houpave. Reku prebrodil hladce.
> Buschi se prodira dobre, jen porat zere. Chobot slona neustale atakuje
> rostliny v okoli a jeho ridic je z neho nestasny. Po asi hodinove
> vyjizce se vracime. Vystupujeme s malou morskou nemoci a tesime se na
> veceri a na sprchu. Pri veceri planujeme den dalsi a s mistnimi
> probirame politickou situci v zemi. Hura do postele. Zathnout moskitieru
> a spat;o)

<Příloha>  20110330_003.jpg

Re: 29/3 Nepal, den prvy

----- Původní zpráva -----
> Poprve na ceste jsme stravili v klidu a posteli osm hodin, ale i prez to
> jse nam tezko vstavalo. Na snidan nam pan domaci prichystal vajecnou
> omletu, ve ktere nechybela paliva "pazitka". Jes te ze je mistni caj tak
> slady.. Vydavame se bo mesta Mahendra nagar a hledame banku, aby jsme si
> promenili mistni rupky. Banka je o proti vekovniomu okoli velmi moderni.
> Ma asi 5x5 metru a chrani ji pet zrizencu bezpecnostni agentury. Smena
> penez je casove narocna. Musi se zapsat a zkontrolovat kazda bankovka
> prijata i vydana. Kdyz by po me chteli jmeno mamky za svobodna, tak by
> me to asi neprekvapilo:o). Po rozdelani penez mame asi dve hodky volna a
> tak vyrazime na mistni bazar hledat kramek s toaletakem, protoze ho
> Baretak zapomel na pokoji v Dili. Moc se nam to nedari. Kochame mistnimi
> kraskami a pomalu chuzi opustime hlavni tridu. Cestou se davame do reci
> s mistnimi teenagery. Po zakladnich frazich jako od kud jme a co tu
> delame, se dozvidame ze jdou do skoly a ze tam maji i chram a ze se tam
> musime urcite podivat. Bez vahani pozvani prijmame. Cestou mijime
> budoviu mistniho rozhlasu(obic dum s obrovskym slopem). Areal skoly je
> velky a pekne udrzovny. U vchodu stoji chram s bohyni studenstva. Ma
> jenom ctyri ruce. Za chramen je zahrada s altanem kde na zemy Baretak
> nachazi v hromadce pracu nas statni znak. Nasivku. Kluci se usmeji a
> rikaji nam ze je to znak Srilanky. Vysvetlili jsme jim  ze se pletou a
> znak jme si vzali. Projevili jsme prani se podivat do trid. Po
> navstiveni par prazdnych trid a sborovny nas odchitl zastupce reditele a
> ze se musime zucastnit oslavneho ceremonialu ukonceni skolniho roku.
> Aula byla plna usmevavich a nazehlenych studentu. Posadili jsme se do
> zasdni lavice. Po projevu pana reditele nas oficialne za potlesku
> privitali a posadili do prvni lavice. Pred studenty sedelo asi sest
> ucitelu. Kazda z nich mel projev, vyvolavali zaky a ti resitovali a nebo
> spivali. Po necele hodince skolnik prinesl bednu plnou sladkych kulicek
> zabalenych do rozpulenych pisemek z matiky a tac s hromadkou cerveneho
> prasku. Pak zaci pristoupili k tabuli. Dostali sladkou kulicku a
> cervenou carku na celo. Mi jsme se neucili a kulicku i cakru jsme dostli
> taky. Po louceni snad s kazdym jsme se vydali zpet. Cestou jsme si dali
> v chisi s veselim dedeckem caj a kvetakovou placku. Na penzionku uz na
> nas vsichni cekali. Rychle prevlikani a hura na motorku. Cilem dne je
> nejdelsi vysuty lanovy most sveta, ktery vede pres reku Karnali. Delka
> je asi 1600m a siroky 1,5m. Jizda po moste na motorce byla zajimava.
> Jednak je videt zkrz podlaha na zem, ale vyhnout se s protijedouci
> motorkou znamenalo zastavit, usmat se, podat si ruce, vylkonit se na
> vnejsi stranu a dofat, ze se vejdem:o) Protoze neni obdobi mozunu, tak
> je koryto reky prazdne. Mistni v nem zbiraji kameny, ktere pouzivaji na
> stavbu obydli a cest. Nam koryto poslouzilo k terenimu testu motorek.
> Paris Dakar by urcite dala. Na ceste zpet jme dobirali palivo. Opet jsme
> byli stredem pozornosti. Kratka sprcha, vecere, pivo a hledani
> internetu. Podarilo se. Vecer uz jen planujem dalsi den a vypravime si
> nej veci zazitky z dneska..         

<Příloha>  20110329_006.jpg

Network problem

Pozorny ctenar naseho blogu si jiste vsiml, ze nektere dny chybi. Je to dano tim, ze Sudan ma problemy s odesilanim e-mailu, takze jeho dny pridame jen co to vyresime.
Ted jsme ve velmy turisticke Pokhare a svuj dnesni prispevek pridam rano.

Odesláno z HTC

Bardia NP - Butval ca. Koza 1/4

"vedouci zajezdu, Lada, je nejlepsi".

Takze dnes jen kratce, protoze po celodnni jizde toho mam uz dost. Dneska jsme se meli na motorkach dostat z NP Bardia, kde jsme bydleli v safary lodge do nepekneho mestecka Butwal, vzdaleneho vice nez 300 km. To proto ze mezi temito body neni nic moc zajimavehi a hlavne z Butwalu konecne vyrazime do hor. Ale postupne...
Rano Sudan pokracoval v opakovanem vyprazdnovani. Ostatni jsme si dali vejce a nachystali se za ranniho kuropeni na odjezd. Personal nam jeste pomazal celo cervenou barvou pro stesti a za to jsme zaplatili zapadackou prirazku na jidlo a piti. Bahno na ceste uz vyschlo, takze se jelo krasne. Kdyz jsme se dostali na asfalt, tak jsme se rozdelili po skupinkach, ze se po ceste nekde potkame. Ono kdyz u krajnice stoji vice Enfieldu, tak se to neda prehlednout. Ranni mekke slunicko ozarovalo krajinu a mi s Sudanem jsme jeli po temer rovne silnici na vychod. Na levo se nam zvedalo predhuri Himalaji a po silnici se potulovala stada domaciho zvirectva. Kolem desate jsme prijeli do jedne visky a ja uz zdalky vidim kozu na silnici, jako obvykle troubim co to da a koza se porad nemuze rozhodnout, jestli doleva nebo doprava nebo doleva nebo co vlastne, takze prdce brzdim, abych kozenku nesrazil. Predni kolo se dostava do smyku a ja se rozplesknu pred kozou i s motorkou. Nastesti mam chranice, takze to odnasi jen dira v budnde, skrabanec na dlani, dira v kalhotech a drobny silbicni lisej na koleni. Na motorce jsme vysklil svetlo jinak drobne oderky. Koza zustala cela a majitel si ji omluvne uvazal do pole. Cela vesnice se sebehla, aby se podivala na to velke nestesti. Holcicky a chlapecci okukovali moje bedicka a jak mi je Sudan osetruje. Velka akce. Po dvaceti minutach jsem priptaven znovu sednout na motorku a vyrazit.
Kdyz je silnice rovna, udrzuji rychlost max 80 km (ostatni motorkari to svihaji stovkou), ale to uz kolem me fouka hodne, bunda susti a nemam z toho radost. Pak prijdou kopecky. A zacina skoleni jizdy do zatacek. Nikdy jsem se zatacky neucil, krome jednoho odpoledne s Luboskem u ochoza. Take jsme mel respekt z pisecku na vozovce a brzdeni. Do toho nakladaky Tata a autobusy teze znacky, ktere nerespektuji pruhy a predjizdi se, kde se da. Nekolik nakladaku jsme potkali ve skarpe a cerstvou celni seazku autobusu jsme v jednom stoupani mijeli.
V jednom kopecku jsem taky dostal klackem, ktery byl puvodne cilen neposlusne krave, ale trefil me. Nastesti nijak fatalne. Premyslim jestli mi ta cervena tecka na cele prinesla stesti ci nikoli. Jestli by to bez ni bylo jeste horsi. Nekolikrat jsme behem dje staveli na caj (panak preslazeneho silneho caje s mlikem) a vodu v mistnich podbicich. Vzdy se kolem nas srotil houf deti, ktere nas profesionalne ocumovali.
Pod vlivem ranni udalosti jsem nebyl uplne presvedcen, jestli tento vylet je pro me, jestli me to na motorce bavi a to jsme teprve na zacatku. Kolep treti hodiny jsme uz zase vedel, ze me to bavi a ze to bude super.
Pred Butwalem jsme se vsichni potkali a jako pruvod jsme se vydali mestem k hotelu. Fakt husty. Butwal neni moc pekne mesto. Ani okoli naseho hotelu neni moc pekne. Vecer jsme sli na lov wifi, abychom poslali blog a bylo to nesnadne. Tak jsme koupili alespon v prvni nasi Nepalske samosce mistni wisku a rum.
Zitra do hor. Huraaaa

Odesláno z HTC

Mahendra Nagar - NP Bardia 30/3

Vzbudil nas dest. V Nepalu sice v tohle obdobi nema prset, ale nad nami prselo. S tim souviselo i chladnejsi pocasi. Kolem devate jsme se pobalili, naskladali zavazadla na motorky a vyrazili na vychod po Mahendra Highway. Cestou foukal protivitr a drobne mrholilo. Provoz docela slaby. Krajina kolem cesty vypadala jak okoli Brnenske prehrady napodzim. Listnaty les se salovymi stromu, zlute listi a do toho ten dest... Jeli jsme jen 150 km. V polovine jsme se se Sudanem zastavili na caj v jedne vesnicce, abychom roztali. Vetsina domecku kolem cesty byla z rakosu oplacaneho zlutou hlinou. Od malinkych domecku velkych jako stan az po dvoupatrove domky nebo i statky o nekolika stavbach. Po leve strane se z roviny zdvihali prvni himalajske kopecky. Jedeme stale oblasti tzv. Teraji, coz je pruh nizin na jihu Nepalu.
V obci Ambasa jsme odbocili z hlavni silbice na oolnacku vedouci k narodnimu parku. Po rannim desti byla pekne rozbahnena a otesrovala nase scgonosti jizdy v terenu. Mnozi zkuseni motokrosovy jezdci se v louzich vykoupali. My se Sudanem jsme motorku pouze decentne polizili na bok, aby s nereklo. Nicmene zabahneni jsme byli dokonale. Ja jsem se napr. naucil, ze blatniky nezachyti vsechno a ze navleky by mohly byt prima vec.
Bydlime v hlinenych domeccich mistni safari lodge na brehu reky. Trochu jsme se zkulturnili, dali si pivo a sli jsme se podivat na sloni farmu. Tam bydli sloni a slonice co pracuji v parku a vozi turisty. Obcas se tam narodi i nejake slune po nocni navstevne z parku. Slonice jsou privazane u kulu, je s nimi snadna prace. Slunicko uz zapadalo a hazelo krasne svetlo na reku, policka a domecky. Deti na nas porvavaly a chtely se fotit. Prochazeli jsme vesnickou a koukali do domecku... Vsude kolem rostla marihuana jako plevel, vsak nam chlapci pruvodci prinesli domaci hasis po veceri a hned ume smotli brcka.
K veceri jsme tentokrat meli variaci na kure s bramborovou kasi. Prijemna zmena.
Zitra jdeme na vylet do parku. Mame slibene jeleny, slony, krokodyly a tygra. Tak jsme zvedavy.

Odesláno z HTC

Dilli-Nepal 28/3

Lezime na tvrdych postylkach po zazlouzene sprse v modrem hotelovem pokoji. V rohu bydli pavouk velky jako ruka. Cekame na veceri.
Dneska jsme jeli poprve na motorkach. Jsou uplne super. Maji zvuk maleho traktoru, krasne tahnou uz odspodu a vyborne se s nima navevruje. Jen se mi nedari ji nastartovat. But to dlouho trva nebo mi musi nekdo pomoct. Pro upresneni jedeme na krasnych motorkach Royal Enfield bulet 500 (google jiste napovi) indicke provenience, ale anglickeho predvalecneho strihu. Nejvetsi masiny co tu jezdi.
Ale poporadku. Nesmime zapomenout na velmi zazivnou jizdu nocnim vlakem v lehatkovem voze. Hodku pred odjezdem jsme vyrazili na nadrazi do stateho Dilli. Tam jsme chvili bloudili mezi nastupisti, nebot nas expres presouvali z jednoho mastupiste na druhe. Bylo tam taky mraky lidi se spoustou bagaze. Patnact minut pred odjezdem vlaku jsme si stoupli to sektoru S4, kam mel prijet nas vagon. Po trictvrte hodine prijel vlak, ale nejak se do sektoru nesttefil, tal zacalo velke stehovabi narodu. Kdyz jseme se usadili. Ta prisli dalsi idiani, ze tam taky sedi a zacalo velke handehovani o mista. No nakonec jsme meli kazdy svoje lehatko, byt notne zaprasene, naridili jsme budik na treti rano, kdy jsme melo dorazit do cilove stanice a pokusili s usnout. Vlak ruzne postaval a na misto jsme dorazili az kolem sedme. Na nadrazi jsme rozbili stan a cekali na nakladaky, ktere nam meli privezt motorky. I nakladaky meli zpozdeni, takze jsme cekali do poledne, nez jsme kazdy nafasovali svoji motorku (ne dnez bohuzel nepridam ani jednu fotku s motorkou, nejak jsme se s ni neztihli vyfofit).

Jizda v indickych mestech je fakt husta. Chapu je vyrazit z Dili by znamenalo ukoncit vylet predcasne. Jezdi se vlevo. Na to se da zvyknout preklapive snadno. Klasicka jednoproudovka se deli v kazdem smeru na nekolik pruhu. Nejvice u kraje je spousta chodcu, vedle nich souvisla rada cyklistu, rucnich voziku a cyklo riks, vedle nich motoriksi a nekolik aut. Do toho vseho se propletaji motorky. Zvlastni kapitolou jsou nakladaky a autobusy, ktere prirozene zabiraji pruh cely. Zadny z techto prostredku nema zrcatka (kdyz ano tak sklopena) nikod nepouziva svetla, smerovky vrzdova svetla nakladaky nemaji. Na nakladacich jsou napisy blow horn a to taky vsichni delaji. Troubeni je tu neco jako: ahoj, jedu kolem tebe. Rozhodne to neznamena uhni a ani to tak na nikoho neplati. Prvni hodina nez jsme se vymotali z mesta byla fakt zazivna. Zvlast pro me. Obcas mi ta motorka chcipla a pak nesla nahodit, takze jsem cekal na mechaniky, aby me nakopli.
Cekalo nas asi 200km po hlavni silnici do nepalu. To jsme si stroje osahali a samozrejme me vsichni ujeli, az na Sudana, ktery na me daval pozor a taky v nouzi umi nahodit muj stroj.
Cestou jsme se zastavili v hospode, kde mooc dobre varili. Tam jsme doplnili tekutiny a dali si polednak.
Kolem pate jsme byli na hranicich. Mezi indii a nepalem je takove zajimave uzemi nikoho kolem 5 km, kde vede jen prasna stezka a hranici tvori hraz prehrady, pres kterou projede maximalne motorka. K teto hrazi funguji jako doprava konske povozy z obou stran. Celnici sedi na verande celnice, kolem jsou opice a spousta lidi na kolech, pesky a obcas na motorkach. Po teto zemi nikoho zacina opet asfaltka. Prihlasovani motorek trva 2 hodiny. Hlavni celnik se omlouva a posila nas na pivo do stanku. "relax you are in Nepal" Lidi jsou strasne mili a pratelsti. Uz je tma kdyz dorazime do hotelu. Je nas 13 motorek, takze kamkoliv prijizdime, budime pozdvizeni.

To je pro dnesek vse....

Odesláno z HTC

Zapomenute foto

Den v Dili

Dnesni den se nesl v duchu zarizovani. Po asi tri hodinovem spanku jsme posnidali a zaridili pujceni motodek. Podepsali jme panu majiteli cirka dvecet ruznych dokumentu, ktere mu asi odkazuji vse, co mame v pripade nevraceni motorky. Uz nam schazi jen helma. Nasedame na trikolovou motorovou ryksu Bajaj a ritimese preplnenymi ulicemi k trzisti kde se to halmam jenom hemzi. Po narocnem zkouseni a smlovani si kazdy z nas helmu poridil. Cesta zpet je stejne zbesila. Klobouk dolu nad ridickym umem mistnim riksu. Pivo, polednak a kretka prochazka po okoli. Utika to nejak rychle. Je vecer. Sedime na strese hotilku davame si mistni sleciality. Vlak do Rudrapur nam jede za v jedenact vecer. Platime jdeme shanet ruksu..

... A dalsi letiste

Cekani na letisti neni obecne moc prijemne, kle kdyz jsou tam obchudky a hospudky, tak se to da vydezet. Kyjevske letiste ma dva miniobchudky a jednu predrazenou hospodu... A pet hodin casu.
Na druhou stranu se tam sesla zajimava spolecnost vyuzivajici stejneho lacineho spojeni do hymalajskeho regionu. Krome tlupy motorkaru (to jako my:-)) se drahym pivem opijeli i clenove expedice Manaslu, vybavena od hudy takze vsichni ve stejnych hadricich s logem expedice. Netjsim kolik jich je, ale maji sebou i husta devcata:-)
Vedle u stolku sedel mlady par, ktery se chysta na dvoutydeni trek pod everestem. Zkratka vyborna spolecnost dobrodruhu.
Aerosvit prijemne preklapil low-cost cenou letenky (cca 11tis) nicmene onboard sluzby tomu odpovidaji. Strava lehka a vegetarianska. Zaciname trenovat na Indii.
Kolem treti rano jsme pristali na letisti v Dili. Necekala nas zadna sikana, zavazadla dorazila vsechna a docela rychle. Letiste je docela pekne a ciste. Ani venku se na nas nesesipali Majfrendi. Vedouci zajezdu nam koupil tri znacne hystoricke taxiky a jeli jsme hledat hotel. Ten lezi jakoze v centru, ale v tu ranni hodinu to tu vypadalo dost opustene. Na vozicich spici Indove. Spousta psu atd...
Spat jsme sli kolem pate rano....

Odesláno z HTC

Na Kyjevskem letisti kde cekame na prestup asi 5hodin si skracijem cas studiem pruvodce. Take jsme zde potkyli cechy kteri leti do Nepalu na trek a na zachode nam ukrdli zachodovy papir, pac Nepalsky pry stoji za VP.

Na letisti

Sedime na letisti. Tupe koukame po vcerejsi rozlucce s ceskym pivem. U check-in jsme potkali par hustych panu s batohy KTM a bundama BMW Motorrad. Vedouci vypravy nas s temi prvorepublikovymi vojenskymi vaky a civilni vystroji ani neidentifikoval.
V pruvodci pisou, ze nepal na motorce vyzaduje zkusene jezdce. Ach jo. Ja jsem nejvic zkusenosti nasbiral v utery, kdyz jsem byl na vyjizdce u Ochozu s Luboskem. Ale niceho se nebojim, mam sebou sikovneho Sudana, ktery prislibil, za na me da pozor:-) Zatim me vsak pouze zasobuje moravskym antimalarikem s vuni svestek.
Dalsi nase cesta povede pres Kyjev do Dili. Tam nafasujeme motorky, nastoupime na vlak a pojedeme na hranice nepalu. juchuuuuu

Odesláno z HTC