Cesta vlakem byla tentokrate o neco delsi nez posledne. Jeli jsme asi 16 hodin, ale zato prvno tridou luzkovou. Ta se od druhe lisi pouze pritomnosti klimatizace, cenou a tedy i skladbou osazenstva. Rozlozeni kupe na 8 luzek zustava nezmeneno, stejne tak i dumyslne promichani turistu s lokalnimi cestujicimi. Cestou likvidujeme zasoby nepalskeho alkoholu, ktery je v Indii tezko k dostani. Cesta pomalu ubiha. Klimatizovany vagon ma velkou vyhodu, ze se v nem tolik neprasi. V devet jdeme spat a rano v devet jsme v Dilli. Taxikem se dopravime do hotelu, kde jsme pred tremi tydny zacinali. Kratka sprcha, brunch na strese zakonceny pivem. Zatim nam Lada domluvil auto s ridicem a vypsal pamatky, ktere bu se dali za nekolik hodin videt. Sedli jsme do auta a zapojili se do kazdodenni zacpy. Nebudu popisovat, kde jsme vsude zastavovali a co jsme vydeli, byla to v podstate klasika podle bedekru, ale musim zninit, me nejvic zaujalo.
Jednak nas ridic vyznanim Sikh vzal do sikhskeho chramu. Sikhove jsou ti s turbany a vousy. Je jich v Indii jen 2%, ale jsou hodne videt a plati delaji hlavne ve sluzbach a armade. Jejich templ jen takovou socialni siti. Je tam cisto, za se tam zadaco najist, napit, ubytovat, dostat uver. Proste fajn parta. V tomto chramu se taky neco delo. Lidi posedavali, zpivali. Mlatili hlavou o zem. Parkoviste bylo podzemni jak pod nakupnim centrem. Hlavne nas ridic mel radost, ze si odbyl kazdodeni navstevu templu a jeste v pracovni dobe.
Zlatym hrebem pro me byla stara mesita Qutab Minar. Pred spoustou let, kdyz byla Indie pod vladou islamskych vladcu nechal kolen 12 stol. Jeden vyvudovat na okraji Dili velkou mesitu s 72 m vysokym minaretem. Ten se jako jediny zachoval a pak par mensich budov. Nicmene ty stavby, vcetne minaretu jsou uzasne postaveny z cihel o ruznych odstinech cervene a do toho jsou vytesany jeste arabske texty. Byl jsme z toho mista uplne nadseny. Nevadily mi ani ty davy lidi ani to dusne horko. Ve stejnem arealu je taky zazracny zelezny sloup z 5 stol., ktery za ta leta nezrezivel. Taky super. Ale ten minaret je lepsi:-)
Cestou zpet nas nas ridic musel vzit do obchodu s tradicnimi Indickymi vyrobky, s tim, ze nemusime nic kupovat, staci kdyz si to projdeme a za deset minut vylezeme. No byla to husta marketingova masaz, ale odolali jsme.
Vecer jsme zasli jeste pesky na main bazar pro nejaky prirodni leky a ze bychom dokoupili nejake cetky tretky, pohlednice, ale nic hezkeho tam nebylo, spise naopak. Tak jsme sli na veceri do hotelu, dali si pivko. Sudan zariskoval kureci karbanatek, a zle se mu to nevyplatilo. Nastesti Imodium zafungovalo.
Tak a to je konec pratele. Peripetie na letisti uz popisovat nebudu ani obetavost ukrajinskych letusek. Nijak moc se to nelisilo od cesty tam. Jeb Sudan vyfasoval velmy nemiteho souseda a museli jsme mu domluvit misto v prvni tride:-)
Odesláno z HTC
Žádné komentáře:
Okomentovat