Budik zvoni a Baret nevstava. Je 5,00 rano. Dnes letime na vylet k Everestu. Jsem oblecen a Baret sedi v posteli a kouka jak prave vyorana mys. Ptam se ho zda je v poha. Po chvili vahani mi odpovida, ze si vcera koupil mistni prasek na spani a ze asi jeste funguje. Nasedame do pristaveneho minibusu a ritime se ranim Kathmandu na letiste. Baret usnul. Jedeme uzkymy ulickami kde normalne jsou davy lidi. Parkujem u male opryskame budovy. Budova vnitrostatnich letu. Vystojime si frontu a pristupujem k rentgenu. Jsme v hale. Vypada to tu jako na nadrazi v Tisnove pred dvaceti lety. Chopi se nas pikolik a jde s nami vyridit potrebnou administrativu. Prochazime dalsim rentgenem a probiha dalsi ochmatavani. Nejsou tu zadne infotmacni cedule. U vychodu z haly stoji nekolik lidi s vysilackamy a obces vyvolaji pasazery toho, ci onoho letu. Ptamese, za jak dlouho poletime.., pry az nas zavolaji. Baret se pokousi probudit cajem. Po pul hodce nas volaji a prochazime treti kontrolou. Nastupujem do pristaveneho Tatabusu a cekame 20minut stale na stejnem miste. Baret opet spi. Po te prijde muz s vysilackou a rika nam ze mame jeste 30minut cas. Slava, uz se neco deje. Tatabus se dal do pohybu a objizdi cele letiste. Mijime spoustu palpostu, kasarna, protiletadlove kanony, golfove hriste a vrakoviste letadel. Zastavujeme u maleho dvouvrtulaku a usmevava letuska nas vita a usazuje. Po startu koukam z okna a je videt jen smog. Po nastoupani radne vysky se nam po levici ukazuje masiv himalaji. Je hodne daleko. Letuska nam rika, ze bliz nepoletime a ted se divaji ti vlevo a pri navratu to uvidi zase ti vpravo. Baret opet spi. Kdo chce, tak se muze jit podivat k pilotum do kabiny a vyfotit si Everest pres ciste skolo. Za 40minut jsme zpet a rikame si, ze to stalo za ho... Nazaver dostavame diplomek na pamatku. Na hotel se vracime kolem desate a zbitek dne travime nakupovanim darecku a odpocivame..
Žádné komentáře:
Okomentovat