Je třeba si plnit sny ...

Do nepálu na motorkách jsem chtěl už dlouho, dlouho jsem se na to chystal, ale zatím jsem se k tomu nikdy nedostal. Kdysy v devadesátých letech jsem vzal stopem z Prahy podivně vypadajícího člověka, který byl oblečený v cizokrajném hábitu a táhl různá zavazadla. Cestou do Brna z něho vylezlo, že byl s kamarády, co mají cestovku zkoušet cestu po Indii na Enfieldech a že to bylo krásné.

Zhruba po deseti letech jsem vyděl film z takové cesty nazvaný Himalayo Enfieldmo. To mě opet dostalo a už jsem čekal jen na čas a někoho, kdo by se mnou jel. Až jsem ukecal/nadchnul pro tuto výpravu Šudana, tak jsme se k Rajbasům přihlásili a 26.3.2011 vyrážíme. Je třeba dodat, že na motorce jsem dosud najezdil maximálně 300 km.

Tento blog by měl postupně obsahovat naše zážitky, pokud teda bude síla a síť......



pátek 8. dubna 2011

Pokhara - Tatopani: Huste enduro 5/4

Probudili jsme se do neradostneho rana. Je nam blbe, Sudan ma chrikove priznaky, ktere resime paraleny a ja mam krece a prujem. Dame dietni snidani. Balime na motorky a vyrazime z Pokhary do Tatopany. Pred nami jsou uchvatne vyhledy na Anapurny. Bile vrcholky proti modre obloze. Bohuzel jsme to v tom uzasu ani nenafotili.
Cesta vede podel reky udolim. Krasna asfaltka na jedno auto. Konecne mi zatacky delaji radost a krasne je krouzim. Uz nebojuji s motorkou ale s vlasnim zazivanim.
Zastavujeme na vyhlidce a ja leham na vyhratou travu a ulevuji bolavym zadum. Podemnou huci reka.
Po 100km zacina prasna cesta. Ceka nas dalsich 60km, kdy musime jet pomalu a lokame kila prachu od protijedoucich aut. Potkavame autobus sjety z cesty do reky, ktery vyprostuji za pomoci hupcuku a prihlizeni cestujich. Zda se, ze jsou vsichni v poradku.
Za obci Beni se cesta jeste zhorsuje, ted uz je to opravdu husty kros v prachu, kamenech a skalach. Jede se na jednicku. Jedeme udolim reky Gandaki Nadi. Chvilemi toho mam uz dost. Poskakujeme po hrozne ceste. Po jedne strane sraz bez krajnice a hluboko dole reka po druhe skala. Zastavujeme na obcerstvovaci zastavku u termalnich lazni, ktere jsou kousek od cile.
Ulozime motorky do lodze. Jdeme se vykoupat do horke vody (40C). Je to uleva pro zada i mysl. Pozdeji zacina hrmet a prset. Prsi a prsi. Mam potad zaludek na vode, tak si dam jenom polivku. Ostatni maji pizzu. Sudan uz je v pohode, dost mu zavidim. Pak se do me pusti zimnice a jdu se zavrtat pod deky. "Jestli by nam nebylo lepe na Machaci" se stava nasim castym povzdechem.
Ostatni zitra pojedou po jeste horsi silnici do Muktinatu, na to nemam chut ani silu. Domlouvame se s kolegy slovaky Jarem a Marikou, ze pujdeme na trek na Poon hill. Tam prespime a druhy den se vratime zpatky do Tatopani a potkame se se zbytkem skupiny.
Odesláno z HTC

2 komentáře:

  1. Ahoj Honzo,
    od Verunky víme, že je Ti už lépe. My jsme v Bruselu a jako obyčejně jsme zežrali co se dá a ještě nás ledacos čeká. Začínám vážně litovat, že jsem nejel s Vámi. Taková příležitost zhubnout se mi tady v Evropě prostě nenaskytne. Hezky si to dobrodružství (které Vám ostatně všichni závidíme)vychutnejte. Na všem je třeba hledat lepší stránky. Hodně dalších veselých zážitků a šťastnou cestu. tam

    OdpovědětVymazat
  2. ja myslim ze za machac bys nemenil - zazitek nemusi byt dobry hlavne kdyz je silny!!!

    OdpovědětVymazat