Je třeba si plnit sny ...

Do nepálu na motorkách jsem chtěl už dlouho, dlouho jsem se na to chystal, ale zatím jsem se k tomu nikdy nedostal. Kdysy v devadesátých letech jsem vzal stopem z Prahy podivně vypadajícího člověka, který byl oblečený v cizokrajném hábitu a táhl různá zavazadla. Cestou do Brna z něho vylezlo, že byl s kamarády, co mají cestovku zkoušet cestu po Indii na Enfieldech a že to bylo krásné.

Zhruba po deseti letech jsem vyděl film z takové cesty nazvaný Himalayo Enfieldmo. To mě opet dostalo a už jsem čekal jen na čas a někoho, kdo by se mnou jel. Až jsem ukecal/nadchnul pro tuto výpravu Šudana, tak jsme se k Rajbasům přihlásili a 26.3.2011 vyrážíme. Je třeba dodat, že na motorce jsem dosud najezdil maximálně 300 km.

Tento blog by měl postupně obsahovat naše zážitky, pokud teda bude síla a síť......



neděle 10. dubna 2011

Poon hill, Gorepani a zpet Totepani 7/4

Lada je nejlepsi, ale Marika je fakt husta....

Kdyz uz se doplazite do Gorepani (2860mnm), tak je nutne vylezt na vychod slunce na Poon hill (3200mnm). Takze i my s Jarem jsme v 4:45 vyrazili z hotelu na kopec v dlouhem procesi. Ja jsem v nocnim seru Sudana s Jarem brzy ztratil a pomalu funel do kopce sam a vypravy duchodcu me volne mijely. Kdy jsem se doplazil k ceduli vrchol za 15 min a mel jsem jeste pul hodiny, tak jsem zvolnil zcela. Chlapci meli navrchu uz rezervovane misto a cekalo se, az slunicko vyjde a ozari Daulagiri, Anapurnu I. a Anapurnu South. Moc pekne to bylo, uchvatne, grandiozni, neuveritelne se stalo skutkem. Slunicko vyslo, zastupy turistu fotily o 106. Pak jsme sesli dolu. A dali jsme si snidani pred nasim hotelem odkud bylo videt uplne vsechno co na Poon hillu. Nasledne jsme udelali stejny vizualni pokus i z naseho pokoje z postele a taky by to slo. Takze az vas bude nekdo tahat v noci na Poon hill, tak se nedejte. Okna na sever z dobreho hotelu to taky umi a zbudou vam sily na dalsi pochod.
Kolem devate jsme se vypravili stejnou cestou dolu do Tatopani. Cestou jas jeste chvili provazely vyhledy na osmitisicovky oramovane cervenymi kvety rododendronu. Nadseni nam kalilo opet pouze nase zazivani a jeho projevy. Bolelo nas bricho a Sudan musel tu a tam zaskocit do krovi. Ja zase nemel silu, takze jakyloliv kopecek mi daval zabrat a ze jsme na
Tech 1700 m sestupu museli asi 67 vystoupat. Jak jsme klesali, ztracely se nam z dohledu velehory.
Kolem treti jsme dosli do lodze v Tatopani. Sekce motorkaru uz tam byla a relaxovala. My jsme kratce horizontalne nasbirali nejake sily a sli se zregenerovat do horkeho bazenku. Sudan si k tomu pribral pivo, pizorovali jsme ostatni turisty/ky a jinak relaxovali. Tam jsme se take rozhodli ze musime radikalne zmenit nasi lecbu. Pi tydnu prisne diety hranicici s hladovkou jsme se rozhodli poradne jist a dofame, ze alespon zlomek pozrene energie telo zpracuje ke svemu uzitku. Prozatim nepozorujeme zlepseni, ale alespon mame vice sil.
Vecer jsme sli, jako obvykle, brzo spat.


Odesláno z HTC

Žádné komentáře:

Okomentovat