Je třeba si plnit sny ...

Do nepálu na motorkách jsem chtěl už dlouho, dlouho jsem se na to chystal, ale zatím jsem se k tomu nikdy nedostal. Kdysy v devadesátých letech jsem vzal stopem z Prahy podivně vypadajícího člověka, který byl oblečený v cizokrajném hábitu a táhl různá zavazadla. Cestou do Brna z něho vylezlo, že byl s kamarády, co mají cestovku zkoušet cestu po Indii na Enfieldech a že to bylo krásné.

Zhruba po deseti letech jsem vyděl film z takové cesty nazvaný Himalayo Enfieldmo. To mě opet dostalo a už jsem čekal jen na čas a někoho, kdo by se mnou jel. Až jsem ukecal/nadchnul pro tuto výpravu Šudana, tak jsme se k Rajbasům přihlásili a 26.3.2011 vyrážíme. Je třeba dodat, že na motorce jsem dosud najezdil maximálně 300 km.

Tento blog by měl postupně obsahovat naše zážitky, pokud teda bude síla a síť......



pátek 1. dubna 2011

Mahendra Nagar - NP Bardia 30/3

Vzbudil nas dest. V Nepalu sice v tohle obdobi nema prset, ale nad nami prselo. S tim souviselo i chladnejsi pocasi. Kolem devate jsme se pobalili, naskladali zavazadla na motorky a vyrazili na vychod po Mahendra Highway. Cestou foukal protivitr a drobne mrholilo. Provoz docela slaby. Krajina kolem cesty vypadala jak okoli Brnenske prehrady napodzim. Listnaty les se salovymi stromu, zlute listi a do toho ten dest... Jeli jsme jen 150 km. V polovine jsme se se Sudanem zastavili na caj v jedne vesnicce, abychom roztali. Vetsina domecku kolem cesty byla z rakosu oplacaneho zlutou hlinou. Od malinkych domecku velkych jako stan az po dvoupatrove domky nebo i statky o nekolika stavbach. Po leve strane se z roviny zdvihali prvni himalajske kopecky. Jedeme stale oblasti tzv. Teraji, coz je pruh nizin na jihu Nepalu.
V obci Ambasa jsme odbocili z hlavni silbice na oolnacku vedouci k narodnimu parku. Po rannim desti byla pekne rozbahnena a otesrovala nase scgonosti jizdy v terenu. Mnozi zkuseni motokrosovy jezdci se v louzich vykoupali. My se Sudanem jsme motorku pouze decentne polizili na bok, aby s nereklo. Nicmene zabahneni jsme byli dokonale. Ja jsem se napr. naucil, ze blatniky nezachyti vsechno a ze navleky by mohly byt prima vec.
Bydlime v hlinenych domeccich mistni safari lodge na brehu reky. Trochu jsme se zkulturnili, dali si pivo a sli jsme se podivat na sloni farmu. Tam bydli sloni a slonice co pracuji v parku a vozi turisty. Obcas se tam narodi i nejake slune po nocni navstevne z parku. Slonice jsou privazane u kulu, je s nimi snadna prace. Slunicko uz zapadalo a hazelo krasne svetlo na reku, policka a domecky. Deti na nas porvavaly a chtely se fotit. Prochazeli jsme vesnickou a koukali do domecku... Vsude kolem rostla marihuana jako plevel, vsak nam chlapci pruvodci prinesli domaci hasis po veceri a hned ume smotli brcka.
K veceri jsme tentokrat meli variaci na kure s bramborovou kasi. Prijemna zmena.
Zitra jdeme na vylet do parku. Mame slibene jeleny, slony, krokodyly a tygra. Tak jsme zvedavy.

Odesláno z HTC

Vystavil v

3 komentáře:

  1. Alíšek1. dubna 2011 v 15:17

    Tady orel, tady orel, volám Anděla.
    Anděl slyší.
    Pospěš, moc se s tím loudáš.
    Už to je.
    No jo, ale čím tě utřem...
    Maminka mě utřela lopuchem, byla v něm beruška

    Jak jsi to vyřešil ty?

    OdpovědětVymazat
  2. Jenik2. dubna 2011 v 1:04

    Sedí schovaný za konopím tak jak asi. Ach jo, takové plýtvání.

    OdpovědětVymazat
  3. Unknown2. dubna 2011 v 1:48

    Ahoj cestovatelé a motokrosaři,
    nepřepískněte to s mariánkou, zpomaluje reakce. Věříme, že jste to vzali rozumně a netahali jste na safari krokodýly a tygry za ocas.
    Přejeme šťastnou cestu a hodně veselých zážitků.
    tam

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)