Je třeba si plnit sny ...

Do nepálu na motorkách jsem chtěl už dlouho, dlouho jsem se na to chystal, ale zatím jsem se k tomu nikdy nedostal. Kdysy v devadesátých letech jsem vzal stopem z Prahy podivně vypadajícího člověka, který byl oblečený v cizokrajném hábitu a táhl různá zavazadla. Cestou do Brna z něho vylezlo, že byl s kamarády, co mají cestovku zkoušet cestu po Indii na Enfieldech a že to bylo krásné.

Zhruba po deseti letech jsem vyděl film z takové cesty nazvaný Himalayo Enfieldmo. To mě opet dostalo a už jsem čekal jen na čas a někoho, kdo by se mnou jel. Až jsem ukecal/nadchnul pro tuto výpravu Šudana, tak jsme se k Rajbasům přihlásili a 26.3.2011 vyrážíme. Je třeba dodat, že na motorce jsem dosud najezdil maximálně 300 km.

Tento blog by měl postupně obsahovat naše zážitky, pokud teda bude síla a síť......



neděle 17. dubna 2011

15/4 hura na vlak


Po dukladnem narovnani karmy a hlubokem meditovani v blizkosti rodiste Budhy naposledy vazame lodni vaky na Enfildy a vyrazime k hranici s Indii. Je krasny sluny den. Po ceste ne nezbytna zastavka v kramku s alkoholem, pac dnes odpoledne naseame na vlak a pojedeme 18hodim do Dili. Na hranici je to 5km. Je tu pekny srumec a zmatek a take spousta papirovani. Svizne tu jezdi nakladaky, aute, rikse, ciklisti a take mi. Po 40minutach je vse vyrizeno. Mame sner Gorakpour, ktery je asi 80km. Vychutnavame si posledni chvile na metorce. Nikam se nezenem a jen tak si bublame a kochame krajem. Jeste se zastuveje me na pitnou pauzu a za hodku a pul uz jsme ve meste. Sonu(nas mechanik) jede prvni a vede nas k nadrazi. Posledni pohlazeni po nadrzi a je tu konec motorkareni v Nepalu. Na nadrazi zjistujeme ze mame asi dve hodky fora a tak s Baretem hledame lazbnika. Nikde nic. Tak mavame na riksu a zadame ho o odvoz k dobrenu holici. Po chvili drncani uz sedime v kreslech s papulema naplacanyma penou. Je to bozsky pocit se nachat holit.. Vlak jsme stihli. Mame nastesti mista v klimatizovanem vagonu s lehatky. Klima funguje v periodach, ale i tak jsme radi ze ji mame. Cesta celkem ubiha, Olda vypravi spoustu zajimavich historek a zazitku z jachtani. Po devate jdeme na kute a koleje pod nami delaji dudla, dudla, dudla, dudla..

1 komentář:

  1. Dnes už to sice není, co to bývalo, ale já myslel, že koleje dělají (dělaly) tumtudum, tumtudum, tumtudum, ...

    OdpovědětVymazat