Je třeba si plnit sny ...

Do nepálu na motorkách jsem chtěl už dlouho, dlouho jsem se na to chystal, ale zatím jsem se k tomu nikdy nedostal. Kdysy v devadesátých letech jsem vzal stopem z Prahy podivně vypadajícího člověka, který byl oblečený v cizokrajném hábitu a táhl různá zavazadla. Cestou do Brna z něho vylezlo, že byl s kamarády, co mají cestovku zkoušet cestu po Indii na Enfieldech a že to bylo krásné.

Zhruba po deseti letech jsem vyděl film z takové cesty nazvaný Himalayo Enfieldmo. To mě opet dostalo a už jsem čekal jen na čas a někoho, kdo by se mnou jel. Až jsem ukecal/nadchnul pro tuto výpravu Šudana, tak jsme se k Rajbasům přihlásili a 26.3.2011 vyrážíme. Je třeba dodat, že na motorce jsem dosud najezdil maximálně 300 km.

Tento blog by měl postupně obsahovat naše zážitky, pokud teda bude síla a síť......



neděle 3. dubna 2011

Tansen - Pokhara 3/4

"nas vedouci Lada je nejlepsi"

Noc v Tansenu nebyla nic moc. Foukal vitr, nasim oknem do ulice bylo vsechno slyset a hlavne Sudan stravil polovinu noci na zachode. Ja mam zatim jen krece, ale stolice ok. I ostatni clenove vypravy se potykaji s podobnymi zdravotnimi problemy.
Vcera jsem se dozvedel, ze z krizovatky nad mestem by mohli byt videt Anapurny, tak jsem si privstal na sestou a jel se nahoru podivat. Zeovna vychazelo slunicko. Nicmene bylo zatazeno a na Tansen se valil velky cerny mrak. Bylo to velmy dramaticke, ale stity jsem nevidel.
Dole jsem ucinil pokus o snidani a jeji udrzeni a kolem devate jsme nakopli nase pekelne stroje a vydali se na cestu do Pokhary. Zhruba 150 km po krasne horske silnici se spoustou zatacek. Rovny usek delsi nez 500m byl vyjimkou. Cesta vedla vesnickami, kde meli babky rozhazeny posekany jecmen po silnici aby ho projizdejici auta vymlatila. Ja jsem si skutecne natrenoval naklaneni do zatacek dost me to bavilo. Rano bylo zatazeno, ale behem dne se obloha roztrhala a slunicko nesmele svitilo. Cestou jsme delali cetne zastavky na obcerstveni, vyprazdneni a protazeni. Me zacala bolet zada a zadek, ale pocitam ze se to standartni motorkarsky problem.
Obema nam nebylo moc dobre od zaludku tak jsme obed nahradili cajem a fantou v jedne male vesnicce. Vsichni byli moc mili. Devcata krasna, jako ostatne vsude, kudy jedeme. Do reci se s nami dal pan, co jinak dela ridice v Afganistanu a ted je doma na prazdninach (50% Nepalcu pracuje v zahranici). Tady nas taky dostihli nasi mechanici a ze uz je to nebavi tahnout se za nami a ze jedou dal, prestoze meli jet vzdycky posledni aby pozbirali a opravyli porouchane kusy. Je pravda ze jsme jeli pomalu cca 40km/h ale teren si to vyzadoval a nakladak Tata se mohl skryvat za kazdou zatackou. Posledni zastavku jsme udelali na vyhlidce nad Pokharou. To uz jsem misto foceni lezel na lavicce rovnal zada. Taky zacal prichazet nedostatek energie a unava. Kdy jsme dorazili pred Pokharu zbytek skupiny uz ja nas cekal, jako ze uz hodinu. Pak jsme spolecne zacali bloudit po Pokhare a hledat nas hotel na Lake side. Je to tu takove hodne turisticke, same hotylky, hospody a obchody se vsim moznym. Ale zase je tu relativne cisto.
Kdyz jsme dorazili do hotelu, padla na me unava dokonale, lehl jsem na postel, boleli me svaly a klouby a vubec takova neprijemna situace. Sudan se rovnou spat. Ja se priobliknul a sel se podivat do okoli. Hned vedle hotelu jsme si nechali vyprat svrsky a ja se nechal odborne oholit sikulou, ktery k holeni pridal i masaz a me pumpnul o sloustu penez. Nicmene muj novy knirek je neskutecne slizky:-) I samotne holeni britvou byl zazitek. Pak jsem se nechal vyfotit na permity do NP Anapurny.
Nasledne jsme se sli s Sudanem podivat na jezero. Slunicko prave zapadlo, takze jsme si vychutnali lehce mystickou atmosferu s lodicka a kopci kolem. Na zaver jsme zakotvili v hospode s wifinou a zkouseli poslat nase prispevky. Trochu to hatily vypadky proudu a Sudanuv connection problem. Dali jsme si polivku a cerny caj a ja sel spat, protoze me uz fakt nebylo dobre. Par paralenu snad udela ten zazrak a zitra me bude krasne:-)

Odesláno z HTC

2 komentáře:

  1. s knirkem jses konecne spravny easyrider

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Honzo,
    jsme v Bruselu a stále na příjmu a těšíme se na další zprávy. Jezdi opatrně,což asi děláš, zkrátka Ti chceme vzkázat nějaké dobré ponaučení jako "lítej pomalu a nísko". Hodně štěstí tam.
    PS: Maminku zajímá, proč je Láďa každý den nejlepší?

    OdpovědětVymazat